Po malé kauze okolo portálu EDU.cz se v českých médiích opět objevily informace o dalších problémech projektu státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ). Tentokrát se týkaly souvislosti s vypnutím Internetu ve školách a s ukončením finanční podpory státu pro již zmíněný projekt. Pokusili jsme se zjistit, jaký byl vývoj v minulosti, a proč se některé školy mohly ocitnout bez připojení k Internetu.
Jak se zdá, projekt Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) nemá zrovna klidný a očekávaný průběh. Po nedávné kauze okolo údajně zbytečně drahého portálu EDU.cz proběhla tiskem další znepokojující zpráva – mnohé školy se měly na začátku listopadu ocitnout bez připojení k Internetu.
Problémem jsou, zdá se, peníze. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle svého stanoviska už v roce 2006 nedostalo ze státního rozpočtu plánovanou miliardu a podpory se nedočkalo ani v roce 2007. Projekt SIPVZ se tak momentálně nachází ve fázi, kdy už rozhodně nemůže být realizován v plánovaném rozsahu. Na druhou stranu lze říci, že jeho průběh nebyl zase až tak neúspěšný.
Okolo projektu bylo hodně humbuku i v souvislosti s několika vyšetřováními. Sporné bylo zpočátku i údajně neregulérní výběrového řízení, ze kterého nakonec vzešly vítězně společnosti AutoCont On Line a Český Telecom – známý „Generální dodavatel“. Možná kvůli tomu, že zbylých 5 zájemců udělalo ve svých žádostech „formální chyby“, a proto se výběru nakonec nezúčastnili. Námitky zbylých společností zamítl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s tím, že podmínky veřejné zakázky proběhly v souladu se zákonem.
NKÚ pak ve své vyšetřovací zprávě pokáral stát za nehospodárné využití 884 milionů korun a z uzavírání pro stát nevýhodných smluv. Chyběly i kontrolní mechanismy. 670 milionů z celkové částky si dokonce vláda „půjčila“ na platy učitelů, aby peníze nepropadly – a v dalším roce je vrátila zpět.
Jak stát, tak NKÚ podaly v roce 2003 trestní oznámení na neznámého pachatele ve věci trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku a za sporné kroky při veřejné soutěži. Viník se v této změti nenašel. Policie v roce 2006 případ odložila.
INDOŠ – ICT startér pro české školy
Na začátku stál INDOŠ – neboli „Internet do škol“. Tento projekt měl pomoci několika tisícovkám škol získat potřebné vybavení k připojení na Internet. Jedním z vybraných dodavatelů byla také společnost AutoCont On Line, která vstoupila do světa ICT ve školství v roce 2001. Dalším subjektem projektu byl Český Telecom. Technologie ovšem poskytovaly i jiné ICT firmy – například Microsoft, Hewlett-Packard nebo Kerio Technologies. V roce 2002 už běželo 3600 serverů a 25 tisíc počítačů v rámci celé ČR.
Projekt internetu do škol má své příznivce i odpůrce. Kritici například upozorňují, že produkty firmy Microsoft zase nebyly ekonomicky nejvýhodnější alternativou. Dále se v internetových kuloárech mluvilo také o nedostačující funkčnosti dodaných počítačů – síť například neumožňovala komunikaci mezi školami. Ceny dodávaného příslušenství měly mít také údajně poněkud podezřele vysokou marži.
„INDOŠ nám zařídil jednu z počítačových učeben, konkrétně 7 PC + 1 MAC s připojením 128 kb/s přes ISDN,“ hodnotí projekt Jan Vrzal, učitel informatiky z pražské základní a střední školy pro tělesně postižené fungující v rámci Jedličkova ústavu.
Projekt INDOŠ fakticky skončil k 30. 8. 2005, kdy ministerstvo vypovědělo smlouvu s generálním dodavatelem projektu. Ministerstvo nadále poskytovalo finanční podporu pouze na připojení k Internetu. 2200 škol tehdy podepsalo vlastní smlouvy se společností AutoCont On Line o další podpoře. 3600 škol bylo nadále připojeno k Internetu dotovaného z prostředků ministerstva školství.
Původní záměr ministerstva po ukončení projektu INDOŠ byl rozdělovat školám přibližně jednu miliardu ročně na účelovou podporu dle záměrů jednotlivých škol. Tento záměr se ale bohužel nevešel do rozpočtu, a tak se další podpora začala potýkat s finančními potížemi. Pro mnohé školy to znamenalo přerušit další rozvoj ICT. Tento stav vyústil v prosinci roku 2006 také v situaci, kdy ministerstvo už nebylo schopno dotovat školám internetové připojení.
Od ledna 2007 tak společnost Telefónica O2 nadále zajišťovala školám připojení pouze na základě rámcové smlouvy, od června 2007 dokonce jen na základě ústní domluvy s příslibem, že finanční stránka bude vyřešena. To se ale bohužel nestalo. Naopak ministerstvo přišlo se zprávou, že Internet nadále nebude dotovat.
Situace opravdu dramatická?
Jak uvádí tiskové zprávy společnosti Telefónica O2, už od poloviny září bylo 3400 škol připojených přes Telefónicu informováno o nastalé situaci. Společnost odpojila k 31. 10. 2007 ty školy, které se s ní nedomluvily na další spolupráci – tedy neuzavřely s Telefónicou vlastní smlouvu o poskytování připojení. To vyvolalo v médiích mnohdy až hysterické zprávy o tom, že se některé školy ocitnou zcela bez připojení. Je pravdou, že ministerstvo nechalo svým způsobem množství škol vlastnímu osudu. Ty si s ním ale bez očividných problémů poradily.
ITBIZ oslovil náhodně několik škol v republice, aby zjistil současnou situaci. Z mnohých škol přišla odpověď, že se připojení v rámci SIPVZ neúčastnily vůbec, a že se snažily spolehnout samy na sebe. Některé měly vyhraněný názor už na počátku projektu; ten byl zřejmě dán přirozenou nedůvěrou ve schopnosti ministerstva školství. „Celý projekt se nám nelíbil již od začátku, včetně jeho podmínek. Jak je vidět, udělali jsme dobře. Staráme se sami o sebe a Internet máme díky pochopení zřizovatele tak, jak potřebujeme,“ řekl nám Dalibor Carda ze základní školy v Českém Krumlově. Z odpovědí dalších škol, které se projektu Internet do škol či celého SIPVZ nezúčastnily, byla, ač nevysloveně, cítit často jistá nedůvěra k projektu a pyšnost na vlastní soběstačnost v ICT.
Školy, jež byly k Internetu v rámci SIPVZ připojeny, vyřešily problém náhradním řešením. Některé uzavřely nabídnutou smlouvu s Telefónicou O2. Některé si našly náhradní řešení. „Škola vypověděla smlouvu o připojení k Internetu sama již v únoru – připojení nám od této doby zajišťuje vlastní sítí jiná firma,“ řekl Bohumil Jecha, ředitel 2. základní školy v Chebu. „Po ukončení projektu jsme využili připojení přes optický kabel,“ sdělila Jana Tučková ze základní školy v Havlíčkově Brodu. Obě zmíněné školy využívají místního poskytovatele připojení k Internetu.
Internet zaplatí obce a města
Další školy svěřily své připojení do rukou nových správců, kteří připojení zaplatí – obcím a městským částem. „Došlo k přepojení na náhradního poskytovatele. Připojení hradí městská část Praha 11,“ řekla nám Martina Thumsová, ředitelka základní školy z Prahy 4. Také v Kladně jsou na tom podobně. „Naše škola byla napojena v rámci projektu SIPVZ, po ukončení veškeré závazky převzal městský úřad Kladna, který vybral firmu, jež bude zabezpečovat Internet pro všechny školy na Kladně,“ řekla Šárka Vostarková, zástupkyně ředitele Základní školy a Mateřská školy Kladno.
Tiskový mluvčí Telefónicy O2 Martin Žabka nám odmítl sdělit jakákoliv čísla, ale potvrdil, že mnohé školy se na základě nabídky na ně se žádostí o připojení obrátily. Chopí se šance ostatní telekomunikační společnosti? Společnost T-Mobile nemá prozatím žádné zprávy, že by se na ně obracely školy se žádostí o připojení. Tisková mluvčí Jitka Pacolová nám k tomu pouze řekla: „Pokud by se jednalo o centrální poptávku po připojení k Internetu například ze strany ministerstva školství, zcela bezpochyby bychom se o tuto zákázku zajímali a nabídli naše řešení – Internet 4G“.
Naopak zcela s jasnou a konkrétní nabídkou přišla společnost GTS Novera. „Máme zájem se do projektu Internet pro školy zapojit. Snažíme se, aby k dohodě s jednotlivými subjekty došlo co nejdříve a školy tak nezůstaly bez Internetu. Připravili jsme pro všechny školy a instituce zapojené do tohoto projektu nabídku internetového připojení a již jsme oslovili přes 1300 škol,“ řekl nám Pavel Kaidl, tiskový mluvčí GTS Novery. Jak dodal tiskový mluvčí, jsou připraveni sestavit i řešení na míru potřebám školy.
Jak to bude dál?
Ministerstvo školství v den ukončení připojení 31. října oznámilo, že uvolní 70 milionů z náhradních rezerv, aby projekt SIPVZ ještě nějak podpořilo. Tato částka je určena právě krajům, aby z nich školy mohly financovat své prioritní potřeby v rámci projektu. Kolik peněz to ale fakticky pro školy představuje? „Ze 70 milionů korun činí částka na jednu školu přibližně 10 500 Kč. Záleží na jednotlivých školách, jakého poskytovatele služby připojení k Internetu (a tím pádem i cenu) zvolí. Při průměrné ceně 2 000 Kč za připojení by obdržená částka pokryla zhruba pět měsíců,“ odpověděla nám na náš dotaz Kateřina Böhmová, ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva.
Ministerstvo se s projektem SIPVZ už rozloučilo – jak nám bylo dále sděleno, projekt fakticky skončil, protože nebyl zařazen do rozpočtu už v tomto roce. Neuvažuje se ani o jeho redefinování a vzkříšení v roce příštím. Na otázku, zda by projektu nevlila novou krev do žil nějaká dotace od EU, odpovídá Böhmová následovně: „Možnost využití EU programů na projekty související s podporou moderních technologií ICT je plně v kompetenci jednotlivých škol.“
Související
IT byznys: je školský portál edu.cz za 26 milionů drahý?
Mobilní reklama je u nás teprve na začátku
Google Phone zřejmě nebude, firma nabídne operační system
