První osobní počítače se sice objevily už na začátku 70. let minulého století, ještě řadu let ale trvalo, než se z hračky pro nadšence stala běžná součást kanceláří nebo domácností. Velkou roli v tom sehrálo několik firem – od výrobce mikroprocesorů Intel přes Apple, který dokázal zákazníkům dodávat počítače připravené k okamžitému použití, až po gigantického výrobce kancelářských strojů a výpočetní techniky IBM. Právě jeho PC – tedy osobní počítač -, představené 12. srpna 1981, otevřelo cestu k masovému rozšíření vzájemně kompatibilních počítačů, používajících obdobnou konstrukci a software.
Od začátku 50. let, kdy vznikl první komerčně dostupný elektronický víceúčelový počítač, byla tato zařízení výsadou bohatých firem či institucí. Kromě jejich astronomické ceny za to mohla i skutečnost, že běžně zabíraly několik místností. Přestože problém velikosti se časem podařilo vyřešit nahrazením elektronek tranzistory a integrovanými obvody, představa počítače jako zařízení pro osobní použití dlouho patřila do sféry sci-fi. Významná změna přišla v roce 1975 s uvedením mikropočítače Altair 8800. Jednoduchý stroj se prodával ve formě stavebnice za necelých 400 dolarů a rychle si získal početnou komunitu fanoušků.
Tím odstartovala vlna „lidových počítačů“, kdy uspěla řada nově vzniklých firem, například Apple. Firma Steva Jobse přišla s novátorským řešením, kdy zákazníkům dodávala nikoliv stavebnici, ale kompletně sestavený počítač. Velký komerční úspěch zaznamenal Apple II, představený veřejnosti v roce 1977, který už nebyl jen aparátem počítačových nadšenců, ale díky svému vzhledu a schopnostem nalezl uplatnění i v malých firmách a domácnostech. Pro IBM ale první pokus o naskočení do rozjíždějícího se vlaku nedopadl nejlépe. Počítač IBM 5100 z roku 1975 si mnoho zákazníků nenašel a společnost dokonce uvažovala o koupi některého z úspěšnějších konkurentů.
Mohlo se dokonce zdát, že překotný vývoj v oblasti osobních počítačů nechával tradičního výrobce sálových počítačů v klidu. Obrat přišel až v roce 1980, kdy si vedení firmy uvědomilo potenciál těchto zařízení. Zelenou tak dostal projekt s názvem Chess (šachy), který měl IBM po prvotním zaspání dostat do hry. Aby náklady zůstaly v přijatelných mezích a zároveň se zkrátila doba nutná k dokončení zařízení, měl vývojový tým vedený Donem Estridgem počítač složit z běžně dostupných dílů různých výrobců. Výsledkem byl kompaktní počítač interně označovaný jako Acorn (žalud), který byl veřejnosti představen pod názvem IBM 5150 PC.
PC – tedy Personal Computer (česky osobní počítač) -, využíval operační systém MS DOS 1.0 od společnosti Microsoft a procesor firmy Intel a prodával se za 1565 dolarů (což odpovídá zhruba 4500 dnešních dolarů, tedy asi 95.000 korun). Počítači zprvu neměl pevný disk, což ale v té době nebyla žádná výjimka, nicméně uživatel si mohl výsledky své práce uložit na magnetofonovou pásku nebo na disketu. Ve druhém případě si však musel připlatit za příslušnou mechaniku. Ani v tom se přístup IBM příliš nelišil od toho, jak se na trhu prodávaly počítače ostatních firem.
Také svým výkonem počítač vybavený procesorem Intel 8088 s frekvencí 4,77 megahertzu nevybočoval z dobového průměru. Síla značky a nabídka rozšiřujícího příslušenství to však bohatě kompenzovaly, takže o PC i jeho nástupce s označením XT a AT byl mezi zákazníky zájem. Úspěch ale měl pro IBM nevítaný vedlejší efekt: řada menších výrobců začala vyrábět jeho klony. Nebylo to ostatně nijak obtížné, vzhledem k tomu, že „písíčko“ bylo složeno z běžně dostupných součástek. Firmy jako Compaq či Columbia Data Products začaly na trh chrlit takzvané IBM PC kompatibilní počítače v takovém množství, že se z nich stal standard, který převálcoval téměř všechna konkurenční řešení.
Invaze „písíček“ do domácností a menších kanceláří znamenala úspěch nejenom pro samotnou IBM, ale také pro Intel, který se z výrobce paměťových čipů přeměnil na největšího dodavatele počítačových procesorů. Podobný důvod k radosti měl rovněž spoluzakladatel společnosti Microsoft Bill Gates, jenž se díky softwaru pro PC stal na řadu let nejbohatším mužem světa (dnes mu před rozvodem s manželkou Melindou patří čtvrté místo). Těsné sepětí IBM a Microsoftu trvalo až do roku 2005, kdy se „Velká modrá“ zbavila své počítačové divize, kterou prodala čínskému Lenovu. Dnes se IBM soustředí zejména na cloudové služby, věnuje se ale třeba i vývoji čipů.
Pojetí počítače, které firma před čtyřmi dekádami zvolila, ovšem žije dodnes a nástupcům IBM PC patří největší podíl na počítačovém trhu. Osobní počítače i dnes jejich výrobci sestavují z dílů od různých dodavatelů a existuje nepřeberné množství kombinací skříní, základních desek, procesorů, pamětí nebo disků: podle toho, jestli zákazník chce počítač na hraní, práci nebo třeba vytváření hudby. Kromě Windows je mohou oživit třeba různé verze operačního systému Linux. Výjimkou zůstává stejně jako začátkem 80. let minulého století Apple, který i nadále vyvíjí hardware i software v symbióze a přes vyšší cenu má své věrné klienty.
