Bohatství je v datech, ne v prodeji softwaru, tvrdí specialista na open source. Spoléhat nelze ani na příjmy z podpory a služeb. Má pravdu? Dostanou se dodavatelé softwaru na úroveň médií a reklamních agentur?
Software lze nebo alespoň v minulosti jej určitě bylo možní úspěšně prodávat,
vždyť je zde Microsoft a jeho licenční politika. Jenže to by nás přesto nemělo svádět k představě, že
softwarový průmysl je nějaký zlatý důl.
Tvrdí to alespoň ve svém komentáři na The Register Matt Asay (dnes senior viceprezident Strobe
a emeritní člen Open Source Initiative, dříve COO Ubuntu/Canonical, jehož další komentář o Dellu a Microsoftu jsme přinesli již dříve.
Opravdu se na software zbohatnout nedá?
Asay vychází z údajů Stephena O’Gradyho, analytika společnosti
RedMonk. Pokud si vezmeme 20 největších softwarových firem a seřadíme
je příjmů, zjistíme, že v žebříčku Fortune 500 budou zaujímat
relativně nízká místa a žádná z nich se nedostane do první desítky. Co
je ještě zajímavější, softwarové firmy jsou velice konzervativní.
PriceWaterhouseCoopers sestavila žebříček 100 největších softwarových
společností, kde se ukázalo, že žádná z firem v první dvacítce není
mladší než 22 let. Ba naopak – jejich průměrný věk je 47 roků. Asay z
toho vyvozuje, že prodej softwaru není v rozporu i intuitivní
představou příliš lukrativní odvětví a i těm nejúspěšnějším trvá velmi
dlouho, než prorazí.
Zde lze samozřejmě namítnout, že:
- V softwarovém průmyslu bývají větší marže než třeba v retailu.
Kdybychom udělali žebříček firem ne podle příjmů/obratu, ale podle
zisku, mohlo by to dopadnout jinak. - Softwarové firmy mladší než 22 let nemusely být vůbec neúspěšné, ale
došlo k jejich akvizici, přičemž jejich zakladatelé/akcionáři si
přišli na pěkné peníze.
Facebook a Google vs. Red Hat
Sledujme nicméně další Asayovu argumentaci. To, na čem lze vydělat,
není dnes podle něj software, ale spíše data o uživatelích. Jiné
možnosti? Dodavatelé open source softwaru, kteří chtějí prodávat
například poskytování podpory, ukazují, že takhle to také pořádně
nefunguje. Open source je skvělá věc z hlediska uživatelů, jimž
snižuje náklady, ovšem dodavatelé dokážou na svých zákaznících vydělat
jen velice skromně. Srovnejte, jak velký je dnes Red Hat v porovnání s
Googlem nebo Facebookem.
Tady se samozřejmě trochu zamotáváme do samotné terminologie. Google
samozřejmě do značné míry je softwarovou firmou a nějaký nějaký systém
musel nabídnout i Facebook, je to však pro ně pouze prostředkem, jak
dělat byznys, ne „produktem“. Dokonce by se možná dalo říct, že nejde
nejen o softwarové, ale ani o technologické společnosti.
Ruby on Rails jako inspirace
Možným příklad naznačující cestu má být osud frameworku (vývojové
platformy) Ruby on Rails. Původně byl vyvinut pro vnitřní potřeby
firmy 37Signals a pak uvolněn jako open source. Co s tím dál?
Společnosti MySQL či JBoss by nabízely v podobné situaci podporu a
služby, zde ale namísto toho vyvinuli BaseCamp (nástroj pro řízení
projektů) a nabídli ho formou předplatného. To je ale jen malá
modifikace, zhruba na úrovni modelu SaaS.
Obchod s lidmi
Podstata nového přístupu, říká Asay, je spíše v tom, že jako uživatel
dostane člověk něco zadarmo – a protože za věc neplatíte, de facto
nejste zákazník, ale produkt; dodavatel totiž obchoduje s vámi, ve
smyslu s daty o vás. Ideální pak je, když se data nemusí pracně
sbírat, ale provozovatel služby přiměje uživatele, aby to, co mají
rádi nebo co nakupují, o sobě aktivně sdělovali sami.
Samozřejmě, že i tento přístup má své problémy, existuje zde totiž
poměrně vysoká bariéra. Z prodeje pár krabic lze snad žít, ale než
získáte dost uživatelů a dat o nich, aby to bylo pro někoho jiného
zajímavé, chvíli to potrvá a není snadné dosáhnout příslušného
„prahu“. Nakonec tak uvedený trend může vést k další koncentraci trhu.
Samozřejmě, že i zde se najde místo pro prodej softwaru. Data mají
hodnotu na základě dalšího zpracování, takže prodávat se dál budou
třeba nástroje pro Business Intelligence. Jistěže nezmizí ani ostatní
specializovaný software.
Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují
Skutečný zlatý důl, tvrdí Assay, ale znamená postavit data přímo do jádra podnikání. Nefunguje to ale jen tak, že nabídnete něco zadarmo a necháte v okénku běhat reklamy, kdepak.
Jednou z cest je prostě pokládat software za nákladovou položku a vydělávat na prodeji
hardwaru (Apple). Za další, Google a Facebook s jejich obchodním modelem mohou čekat problémy, až na ně dopadnou tvrdší regulační opatření (antimonopolní apod.). Konec konců právě to kdysi zastavilo IBM nebo Microsoft a nebýt nekonečných právních tahanic a regulací,
mohli být prodejci softwaru ještě mnohem úspěšnější a dnes ještě mocnější.
Ať tak či onak, Asay nabídl pohled, který, až zřejmě záměrně vyostřený, určitě stojí za zamyšlení.