Začal jsem s přípravou na půlroční nepřítomnost ve firmě. Hlavní smysl mého odjezdu na půl roku na druhý konec světa je získat odstup. Odstup od firmy, práce, trhu, odstup od vybudovaného života, struktury vztahů, souvislostí, lidí.
Martin Hudeček
Příprava na dlouhodobou nepřítomnost se mi stala nástrojem. Nástrojem pro to, abych mohl vidět co, kde, s kým a jak žiji, jaké závislosti jsem si vybudoval, tedy kdo, kde a jak je závislý na mně a na kom, na čem a jak jsem závislý já.
Příprava mi dala možnost si to uvědomit. Je to impuls, který si začne žít svým životem a umožní změny. Ale zpět na začátek. Tak kamaráde, co musíš zajistit a změnit, abys mohl na půl roku pryč? Jak moc je chod firmy závislý na tvé přítomnosti? Co musíš řešit každý den, každý týden, měsíc a rok? Co potřebuješ k tomu, aby ses zbavil denních, týdenních a měsíčních povinností?
To, co dělám ve firmě, rozděluji na dvě základní roviny. Rovina, při které malováním budoucnosti ovlivňuji přítomnost a rovina, kdy chytrým nastavením firmy realizuji budoucnost. V ORBITu máme dlouhodobé zadání od investorů do roku 2011. Na to navazuje řídící systém, jak řídit firmu pomocí cílů a strategií, sledování odchylek a přijímání opatření. Tento systém může fungovat i beze mě, řízení firmy není závislé na jednotlivci. Moje přidaná hodnota je navíc především při malování budoucnosti a startování něčeho nového. OK, zde nemusím nic měnit.
Druhou rovinou jsou činnosti, které dělám každý den, týden, měsíc. Více či méně plánovaný souhrn všeho. Takový můj guláš v rolích manažera, odborníka a obchodníka. Na čem si tedy pěstuji svou důležitost? Čím vytvářím své okolí závislé na sobě? Co je skutečně užitečné nebo nutné dělat a co spíše posiluje moje ego? Taková inventura toho, co dělám každý den a týden.
Nechápu, proč jsem to neudělal dříve. Pokud bych výsledek rozdělil na třetiny, tak první třetinu činností jsem svým rozhodnutím prostě zrušil. Jsou to věci, které člověk dělá tak nějak ze zvyku a už dlouho si nepoložil otázku, k čemu to je vlastně dobré. Od účasti na poradách, přes kontrolní činnosti nepodstatných věcí, až po schůzky bez zadání a bez smyslu. Ve druhé třetině jsem našel činnosti, které je užitečné dělat a já nechápu, proč je ještě dělám já. Pryč s nimi. Rozdělit, delegovat, dát prostor jiným. Ve třetí jsou činnosti, které jsou užitečné a není možné je delegovat. Osobní vztahy, vlastní síť kontaktů, kamarádů, známých. To, co neumíme dát na papír a do informačního systému. Vlastní intuice, cit pro rozhodování, zkušenosti atd. Něco, co tady prostě při mé nepřítomnosti nebude. Až realita běžných dnů ukáže, jestli tato nepřítomnost bude skutečně chybět. Nebo právě nepřítomnost něčeho, co vytvoří prostor pro něco, co musí vzniknout, pro nové kontakty, pro nové intuice a pro nové zkušenosti.
A tak jsem získal nový nástroj pro získání nadhledu nad svou důležitostí pěstovanou souhrnem činností a budováním závislostí na sobě. Když se mě kamarád zeptal, hej, co když někdo zjistí, že tě nepotřebují, s radostí jsem odpověděl, že to bude důkaz mé schopnosti být užitečný manager a otevře mi to další a další dveře, do kterých tak rád vstupuji.
Nakonec jsem nikam nejel. Ztratil jsem motivaci. Získal jsem nadhled. Možná ne nad firmou, možná ne nad celým systémem, ve kterém žiji, ale určitě nad sebou.
Rodina si oddechla, táta je nebude tahat na druhý konec světa proto, aby si získal odstup.
Autor článku pracuje na pozici výkonného ředitele společnosti ORBIT. K jeho hlavním cílům patří zajištění zdravého a transparentního růstu společnosti a umožnění profesního i osobního růstu pro zaměstnance společnosti. Zaměřuje se na zlepšování vztahů se zákazníky, partnery i dodavateli.