Pojištění proti úvěrovému selhání (neschopnosti dlužníka splácet, krachu, bankrotu…) – typicky dluhopisu. „Zajišťovatel“ na sebe za určitý poplatek bere kreditní riziko; výše poplatku odpovídá očekávané pravděpodobnosti bankrotu.
Na rozdíl od běžného pojištění např. domu je ale CDS současně finančním derivátem/dále obchodovatelnou položkou. S příslušným kontraktem lze obchodovat bez ohledu na vlastnictví původního aktiva. Jedná se pak vlastně o spekulaci na krach určité instituce. Aniž subjekt vlastní např. řecký dluhopis, může si na trhu koupit pojištění jeho splacení a v případě bankrotu nebo i částečného očesání věřitelů pak vydělat.
CDS deriváty jako nástroj spekulace na neschopnost splácet se staly širší veřejnosti známými především v souvislosti s americkou nemovitostní/hypotéční a posléze i bankovní krizí v letech 2007-2009. V češtině na toto téma viz např. kniha Michaela Lewise: Big Short (Dokořán 2013).