Věděli jste, že na světě se ještě prodávají mechanické psací stroje, a to nejen v prodejnách starožitností? Jejich konec však přece jen přichází, protože zřejmě poslední výrobce, firma Godrej & Boyce, oznámila, že jim ve výrobním závodu a skladu v Bombaji zbývá posledních 500 kusů.
Pavel Houser
Výrobu firma ukončila již v roce 2009. Poslední modely na skladě mají většinou arabské klávesnice. I když v západním světě soumrak mechanických psacích strojů nastal poměrně záhy po nástupu osobních počítačů, např. v Indii podle firmy Godrej & Boyce existovala poptávka mnohem déle. Klesat začala teprve po roce 2000, kdy ostatní firmy postupně ukončily dodávky. Samotná Godrej & Boyce ale podle serveru The Register až do roku 2009 dokázala stále prodávat 10-12 000 kusů ročně.
Nejkonzervativnější byla v tomto ohledu asi státní správa, armáda či soudnictví, kde v řadě zemí přetrvávalo používání mechanických psacích strojů velmi dlouho (jaká je v tomto ohledu situace u nás?). Možná to souvisí se štábní kulturou nebo i s tím, že zaměstnanci vybavení PC by už v těchto institucích nedělali vůbec nic a jenom hráli hry (či nově zabíjeli čas na Facebooku). Naopak elektronické psací stroje se dosud stále tu a tam používají, ba i zůstávají v nabídce prodejců.
Dědictví náhody
Kdo chce, může se při této příležitosti nechat unést nostalgií. Zajímavé ale je, že po mechanických psacích strojích nám stále zůstává důležité dědictví: klávesnice QWERTY. Jak bude vypadat klávesnice psacího stroje přitom zpočátku nebylo vůbec jasné.
Toto rozložení kláves navrhl Charles Latham Sholes v 70. letech 19. století pro psací stroj Remington, z něhož pak vycházela většina pozdějších modelů. První psaní stroje se jako komerční produkty začaly prodávat v USA už v roce 1867 (nebo teprve – prototypy jsou totiž mnohem starší, už ze začátku 18. století, tehdy holt nebylo tempo zavádění inovací srovnatelné s dneškem).
Jak uvádí Donald A. Norman v knize Design pro každý den, existovala u prvních psacích strojů celá řada koncepcí klávesnic. Rozložení písmen mohlo být kruhové nebo v řadě a původní řazení bývalo nejčastěji podle abecedy. Kuriózní byl návrh, aby se na klávesách střídaly barvy podobně jako na klavíru. Kruhové nebo jednořadové modely se prostě neosvědčily a přednost dostaly obdélníkové. Až potud by se vývoj dal označit za evoluční optimalizaci, stejně jako přidání posunu o políčko zpět, tabelátoru a přepínače velkých a malých písmen (nic z toho první modely neuměly).
Nicméně mimo QWERTY existuje řada účelnějších variant klávesnice, z počítačové doby třeba Dvorakova. Ale už v 19. století existovaly efektivnější rozvržení. Jakmile se ale jednou dostatečný počet uživatelů naučil QWERTY, tato uživatelská základna další vývoj v
podstatě zastavila.
Kromě náhody se na přijetí QWERTY podílela jedna z dnešního hlediska i vyslovená „antiúčelnost“. V tehdejší fázi technického řešení psacích strojů docházelo k tomu, že stisknuté klávesy po sobě často psaných písmen (v angličtině) spolu kolidovaly a zasekávaly se. Proto se klávesy na QWERTY uspořádaly právě tak, aby nejčastější kombinace písmen byly na klávesnici co nejdále od sebe – jinými slovy, aby uživatel musel psát vlastně co nejpomaleji. Naštěstí se to týká především angličtiny.
Vývoj klávesnice se proto někdy pokládá za příklad ukazující i další podobnost mezi biologickou a technologickou evolucí – jakmile je jednou vybráno nějaké řešení a začne se na něm stavět, pak i když není optimální, může být už příliš nákladné změnit „základní architekturu“. A tak s námi QWERTY jako tichá připomínka zasekávajících se mechanických psacích strojů nejspíš zůstane až do doby, kdy se prosadí ovládání počítačů hlasem nebo dokonce myšlenkami (dojde-li kdy k tomu, ovšem).