Matt Asay ve své další úvaze pro The Register rozebírá strategii Google, kdy používá open source jako zbraně na pohodlnou likvidaci konkurence, vyhne se tak totiž postihu antimonopolních institucí. Mluví pravdu, nebo je tato úvaha již trochu přitažená za vlasy?
Pavel Houser
Ať tak či tak, jistě to není první příklad toho, kdy open source, případně freeware, někomu ničí (případně úplně zlikviduje) byznys. Traduje se, že tvůrce LaTeXu byl konfrontován s někým, kdo vyvíjel podobný systém na komerčním základě, a stěžoval si, že mu LaTeX de facto znemožnil podnikání. Fakt je, že
celá řada open source softwaru vzniká v rámci akademických projektů,
takže by se dala chápat jako nekalá konkurence, respektive skrytá
dotace.
To je ovšem otázka značně teoretická, respektive spíše politická. Jen
pro ukázku několik obdobných příkladů:
- Pokud městské části nebo obce nabídnou obyvatelům bezplatný
Internet, pravděpodobně zničí nebo poškodí místní poskytovatele. - Pokud stát rozhodne o výuce jazyka XY v rámci bezplatného školství,
zamete možná s komerčními jazykovými školami (a možná ne, třeba naopak
budou skvěle prosperovat díky doučování). - Pokud bych chtěl poskytovat placenou výuku řešení kvadratických
rovnic, není mi zde státní školství nekalou konkurencí? - A co když se stát rozhodne v rámci základního vzdělání učit dejme
tomu ovládání automobilu (jistěže pro běžný život důležitější než
dejme tomu řecká filozofie). Co s tím mají dělat komerční autoškoly?
Problém velmi neurčité kritiky
Celé je to ukazuje složitost situace, to, že výrazy jako „nekalá
konkurence“, respektive „zneužití dominantního postavení“ jsou krajně
vágní. Nicméně netřeba řešit uspořádání celého světa, toto mělo
sloužit pouze jako přiblížení sporu. Co přesně tvrdí M. Asay?
Především, open source Google údajně používá jako kladivo. Pokud
Microsoft nabídne bezplatně nějaký nástroj, je dodavateli tohoto
produktu rázem obviněn ze zneužití svého dominantního postavení. Tady
bychom se opět mohli dostat k spíše abstraktním „politickým“ sporům
(celá antimonopolní legislativa může být blud, respektive přesun
monopolní moci na úřad; nebo jinak, firma má jistě právo provádět
jakékoliv nenásilné aktivity). Jenže o to opět tak docela nejde. Matt
Asay vytýká Googlu právě to, že likviduje konkurenci velmi
sofistikovaně, aniž by na něj státní byrokratický aparát mohl skočit.
Argumentační rovina
Základ argumentace: Google ničí soupeře právě uváděním určitých
technologií a produktů jako open source. Tím jsou dostupné všem, takže
antimonopolní legislativa se nemá moc čeho konkrétního chytit, není to
jako když Microsoft do Windows předinstaluje svůj prohlížeč. Při
vyhledávání na Google není nijak předinstalován prohlížeč Chrome,
Android je open source. Google má ovšem jakýkoliv software uvolnit
jako open source s cílem zničit konkurenci, která software prodává.
Firma je přitom živa téměř výlučně z reklamy, čili ji samotnou,
argumentuje Asay, to nic moc nestojí.
Asay tvrdí, že Android byl určen částečně k porážce systému Apple iOS,
ale především tento systém rozbil příslušný byznys firem RIM,
Microsoft a HP/Palm.
Otázkou je:
- jak tento přístup Google funguje proti Microsoftu, jenž stále dokáže
generovat vysoké příjmy ze softwaru, který Google nabízí zadarmo nebo
velmi levně. Nicméně Google právě může tuto hru hrát v delším časovém
horizontu, když není závislý na příjmech z prodeje softwaru, ale z
on-line reklamy. - jak Google+ dokáže atakovat Facebook. Je docela dobře možné, že
Facebook bude muset výsledně změnit svůj obchodní model a zpochybní se
současný absurdní odhad ceny firmy. Tím by Goole svého velkého
konkurenta ne sice zničil, ale významně poškodil.
{seealso}
Každopádně se zdá, že Google je podle Asaye schopen hrát si s celou
řadou postupů, jimiž může rozšiřovat své podnikání, aniž to firmu
mnoho stojí: je lhostejné, zda se zrovna zaměří na Facebook, iOS nebo
MS Office. Některý z těchto „výpadů“ bude jistě úspěšný, leda by se
našla konkurence, která by dokázala narušit základní příjmový model
firmy, tj. on-line reklamu. Dominance Googlu zde může být jen dočasná
a konkurence se přirozeně různě pokouší o její narušení. Otázkou spíše
je, proč se to nikomu dosud nepodařilo…