Na rozdíl od bluecastingu, kterému se věnují specializované firmy (především kvůli potřebě speciálního HW), virální marketing je zcela ve spárech reklamních a mediálních agentur, případně marketingových oddělení firem. V poslední době se stal velmi často skloňovaným pojmem, zejména v komunikaci klientů mediálním agenturám. Bohužel, „udělejte nám nějaký ten virál“ se mnohem snadněji řekne, než zrealizuje. To, z čeho bude a z čeho nebude dobrý virál, se totiž velice špatně předvídá.
Principem virálů je přimět lidi, aby si informaci
obsahující reklamu předávali sami.
Stejně, jako můžete přivést koně k vodě, ale nepřinutíte ho, aby se napil, můžete přivést lidi na nějakou stránku, která by se ráda stala virálem, ale nemůžete je automaticky donutit, aby si posílali odkazy mezi sebou, což je právě princip virálního marketingu. Virály tak stále vznikají víceméně bezděčně a do velké míry nepředvídatelně. Pro příklady z poslední doby nemusíme chodit daleko – bez velkého ohlasu prošuměl Karel Žabák, kterým se snažilo Čilichili propagovat svůj nový web i na Facebooku. Najít nějaké výrazné překvapení mezi záměrnými virály není jednoduché, očekávání však pravděpodobně splnily například předvánoční stránky Kofoly nebo personalizovatelná videa Gambrinusu.
Název virálního marketingu vzniknul jako analogie s nakažlivostí virových chorob. Na začátek stačí malá skupinka osob, zaujatá nějakým sdělením (obvykle ve formě videa, obrázku, hry…) natolik, že se rozhodne ho sdílet. Atributy virálu však nemusí mít nic společného s líbivými obrázky a technologiemi – virálem může být i „poloveřejná“ informace o zajímavých nabídkách či slevách, klidně pouze slovní. Hnacím motorem je v tomto případě určité „neoficiální“ a „tajné“ sdělení, případně nějaká klička umožňující využít nějakou zvláštní výhodu.
Tímto způsobem (můžeme se jen dohadovat, do jaké míry to bylo cílem a do jaké míry jen nedomyšlenost ze strany Sazky) se před několika týdny po spuštění internetového sázení Sazky po Internetu lavinovitě rozšířil návod, jak s minimálním úsilím (registrace + vklad 100 Kč) a bez jakéhokoli rizika proměnit počátečních darovaných 2 000 bodů na cca 1 800 Kč. Zveřejněním návodu došlo pochopitelně k hromadnému využívání lidmi, kteří neměli v úmyslu dál sázet, a organizátor byl po několika málo dnech nucen zpřísnit pravidla pro „prosázení“ bodů. (Virály se tedy můžou v určitých případech šířit i ústně, rájem pro virál, umožňující jeho rychlé a snadné šíření, je však samozřejmě Internet.)
Jednou z nejzajímavějších vlastností pro zadavatele reklamy je samošiřitelnost. Pokud se tedy podaří vhodně „infikovat“ skupinu lidí, každý její člen rozesílá informaci, která ho zaujala, v rámci vlastní sociální sítě, jejichž členové ji v ideálním případě šíří opět dál. Počet obeznámených tak rychle stoupá a navíc mají lidé tendenci přistupovat k informacím od svých známých a blízkých s větším zájmem, než kdyby se jim vtíraly v reklamních spotech či bannerech.
Virály obvykle nemají za úkol přímo prodávat. Jejich cílem je, aby se o značce mluvilo, aby se oživilo její povědomí a také je to vhodný nástroj, jak působit především na mladší věkové skupiny, které tak značku do určité míry „přijmou za svou“ a budou se s ní více ztotožňovat. Ale pozor: jednou z nevyzpytatelných vlastností úspěšného virálu bývá určitá bezděčnost. Nejlepší kampaně často vznikají bez vážného záměru, zatímco ty sebelépe připravené selhávají. Lidé totiž mají schopnost vycítit, co bylo vytvořeno čistě za účelem reklamy a má pro ně jen minimální přidanou hodnotu. Co by tedy měl a neměl virál mít?
Nejdůležitější je dát lidem důvod, proč jej sdílet. Tím může být zábavnost, líbivost, popřípadě nějaká výhoda (sleva, dárek, soutěž či jiná motivace). Dobrým způsobem upoutání pozornosti je také určitá exkluzivita (např. pozvánky na mail u Gmailu), ta však rovněž nemůže být samoúčelná, ale spjatá s jinými výhodami. Samotnou značku by virál neměl dávat příliš na odiv, je vhodné zobrazovat ji spíše nenápadně. Především je však potřeba zaujmout, přijít s něčím neobvyklým – a hlavně si od virálu neslibovat zázraky.