Lidé jako součást počítače? Představa zní jako z nějaké antiutopie, nicméně proč by obrovský cloudový systém neměl jako výpočetní jednotky používat namísto křemíkových procesorů lidské mozky? Jde vlastně o formu crowdsoarcingu…
Crowd, zaklínadlo Webu 2.0
Zajímavý článek na toto témě přináší New Scientist, než se k němu dostaneme, zkusme se ale trochu podívat do historie počítání.
Pohled do minulosti
Když Alan Turing začal ve 30. letech budovat koncept moderního počítače (pomiňme zneuznaného génia z 19. století Charlese Babbagea, jehož práce tehdy Turing podle všeho neznal), slovo „computer“ znamenalo člověka-počtáře. Nebo spíše počtářku, protože tyhle únavné práce tehdy vykonávaly spíše ženy. Turing tehdy vypracoval řešení známého problému zastavení (halting problem). Pro nás je v této souvislosti zajímavé, že ve svém důkazu popisoval programy/algoritmy jako lidi. Každá z počtářek prostě odpovídala realizaci určitého algoritmu, který prováděla v hlavě a na papíře, byť měla k dispozici určité pomůcky typu sčítacích strojů či logaritmických tabulek.
Podrobný popis „počítačů“ 30. století obsahuje např. Turingův česky vyšlý životopis Muž, který věděl příliš mnoho. Počítač byl tehdy tovární halou, kde na jeden typ výpočtu v obdobě
běžícího pásu navazovaly další, prováděné někým jiným. Už Babbage a Ada Loveaceová přišli s metaforou, podle které je počítač tkalcovský stav, který pouze namísto nití „tká“ matematiku. Počítač 30. let si můžeme stejně dobře představit jako výrobní linku průmyslového podniku, kde se ale namísto šroubků pracuje s čísly. Ženy v počítárně
odpovídají všem možným algoritmům – jedna čísla odmocňuje, druhá rozkládá složená čísla na prvočísla atd. Mezivýsledky si zapisují do bločků, které Turing ve svém konceptu pouze drobně pozměnil – v Turingově stroji z nich udělal jednorozměrnou pásku.
Powered by human
Nynější motivace pro počítače „poháněné“ lidmi je samozřejmě o dost odlišná než v Anglii ve 30. letech. Dlouho se předpokládalo, že počítač předčí člověka pouze v malé množině úkolů (dejme tomu vlastní počítání), takže schéma spolupráce bude vypadat tak, že stroj bude pro
člověka řešit pár specializovaných věcí, k nimž se hodí. Situace se ale změnila a role se převracejí. Počítače triumfují v šachách, v americké obdobě hry Riskuj, expertní systémy dokáží stále lépe nahrazovat lidské odborníky, jsou zde automatické překladače či
elektroničtí řidiči aut. Spíše je to nyní tak, že existuje pouze omezená sada úkolů, které počítače ještě nezvládnou tak dobře jako lidé (a i zde se stroje stále zdokonalují – viz třeba nutnosti neustále obměny ochrany CAPTCHA).
Takže – logické je dnes vlastně základní schéma, kdy šéfem celého procesu je počítač a lidé pracují jako jeho jednotky pro řešení několika speciálních úloh. Ostatně u výše zmíněné ochrany CAPTCHA to takhle již funguje, kódy nepřepisují jen roboti, ale i nádeníci ve
třetím světě. Podobné je to asi i s lámáním e-mailových účtů: základní práce robotů, třeba slovníkové útoky, je doplňována lidmi, kteří různě šmejdí po sociálních sítích a zde hledají informace, jež třeba umožní zodpovědět kontrolní otázku a resetovat přístupové heslo.
Cloud, byznysové zaklínadlo doby.
We are “All In” the Cloud
Microsoft nám jistě odpustí malou výpůjčku v mezinadpisu, nemusí se ani jednat o konkrétně vyhrazené pracovníky, službu lze realizovat jako cloud; kdo zrovna přistoupí ke službě, tomu bude vyhrazen příslušný úkol, byť tady samozřejmě vyvstává otázka spolehlivosti (bude úkol dobře splněn, pokud ho bude řešit náhodný člověk?). Z minulých řádek jako by vyplývalo, že crowdsoarcing se speciálně hodí pro kriminální aktivity. Příklady byly ovšem zvoleny jednostranně a existuje celá řada projektů zcela seriózních.
Jak uvádí New Scientist, pro „řízení lidí“ je již k dispozici řada speciálních softwarových balíků. Michael Bernstein, počítačový vědec z MIT, např. vyvinul program Soylent, plug-in pro MS Word, který je určen pro zkracování a další úpravy příliš dlouhých dokumentů. Na
pohled trochu připomíná kontrolor pravopisu. V zásadě funguje tak, že rozbije dokument na segmenty, ty pošle jednotlivým lidem (cloud s distribucí výpočetních zdrojů) a po jejich úpravách vše zase smontuje do jediného souboru. Příkladem „lidského počítání“ (i když se tomu tam neříká) je třeba tvorba Wikipedie.
Na konferenci věnované crowdsoarcingu byla představena i řada dalších možností. Lidé s emohou uplatnit při vyhledávání obrázků, kdy např. výstup na titulní stránce projde lidskou kontrolou a dotyčný odpověď vyhledávače seřadí podle estetické přitažlivosti. Existuje i plug-in pro Photoshop, který je určen pro dávkové zpracování souborů, na nichž člověk hledá určité objekty. Může třeba vybrat všechny fotografie, na nichž je zachycen strom nebo lidská tvář, může příslušná místa s těmito objekty z původních obrázků také rychle vyřezat. Ne snad, že by pro tuto činnost neexistovaly programy pro rozpoznávání obrazu/vzorů,
ale nepracují ještě dostatečně spolehlivě. Lepší je nasadit lidi.
Jako v každém teprve vznikajícím oboru je i situace v oblasti „lidského počítání“ poněkud chaotická. Existuje celá řada projektů, navzájem nekompatibilních „lidských“ rozhraní atd. To se ale časem zřejmě urovná. Zbývá jen otázka: „počítáním“ čeho se budeme za pár let
živit my? Jaký počítač nás bude ochoten zaměstnat?