Minulý týden jsem zavítal na tiskovku Komploty s kompy, kdy o.p.s, Acta non verba ve spolupráci s Nadačním fondem proti korupci mapovala ceny nákupů počítačů a softwaru ve státní správě. Z 12 institucí, u nichž porovnával náklady, není trojice „vítězů“ nijak překvapivá, jenže…
Ač se ve veřejné správě alespoň trochu plýtvá všude a nikdo se nad tím nepozastavuje, jednoznačným vítězem je Ministerstvo pro místní rozvoj s ročními náklady 215 tisíc na zaměstnance (má jich přitom ani ne 600), druhý je Magistrát hl. m. Prahy se 166 tisíci (zde je to již tak trochu evergreen) a špatně si nevedl ani Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s průměrem okolo 70 tisíc.
Průměrná cena za IT vybavení na jednoho zaměstnance by měla být u zdravé komerční organizace asi 15 tisíc korun na uživatele, pochopitelně s nějakým rozptylem. Metodika výpočtu čísla totiž bude na straně různých typů organizací jiná, specifikum představují například specializované firmy pracující s drahým vědeckým vybavením, to ale není případ našeho podivného ministerstva. Co je asi nejvíce zarážející na celé akci, jsou samotní střelci z ÚZSVM, jejichž máslo na hlavě má dokonce jméno a to konkrétně po jednom docela roztomilém členovci. Průšvih ÚZSVM se jmenuje CRAB – Centrální registr administrativních budov, kdy celková cena projektu je neuvěřitelných 255 milionů korun.
Oněch 255 milionů za databázovou aplikaci je sice hodně, ale teoreticky by alespoň polovina nákladů snad nějak zdůvodnit ještě šla, kdyby…
Problém je v tom, že CRAB funguje jako zvláštní datová vrstvu nad registrem RUIAN. Z dokumentace není patrné ani jak byla stanovena cena ani jak byl vybrán dodavatel – IBM.
A právě zde narážíme na hlavní kámen úrazu. Za tohoto stavu nějakého chytráka na ministerstvu napadlo, asi aby skryl možná pochybení, ocenit práci na vyhledání, zpracování a vydání dokumentů částkou 60 tisíc. Tím samozřejmě nepřímo potvrdil podezření, že na úřadu není všechno úplně v pořádku. Nutně se nabízí otázka, zda li nejsou někteří úředníci na ÚZSVM odměňováni za co nejokatější projevy vlastní hlouposti. Možná, že ano.
Podobný požadavek musel logicky působit na protikorupční iniciativu jako červený hadr na býka. Vyhledání dokladů nestojí ani v bankách, které si nechávají královsky zpoplatnit kde co, takovou dardu. A schválně zkuste třeba FÚ sdělit, že jaksi nemáte doklady k projektu za pár set tisíc a pověsí vás za koule do průvanu. U mnoha milionového projektu ve státní správě to ale očividně jde.
Má to ale i dobrou stránku věci, díky tomu pro vás můžeme uspořádat malou tipovačku, co myslíte, že se stalo na ÚZSVM? a) někdo vyhodil oknem investice při pořizování DMS, b) žádný nemají, c) na ministerstvu panuje neskutečný chaos d) někteří zaměstnanci sami netrefí na WC, natož aby našli dokument, d) někdo se neuměle snažil zakrýt levárnu. Správnou odpověď vám přineseme podle závěru vyšetřování, neboť Acta non verba podala na všechny tři zmíněné subjekty trestní oznámení.