Novou biometrickou metodu navrhují na německé University of Potsdam (Postupim). K identifikaci člověka by mohly sloužit mikropohyby oka. Působí to celé trochu nečekaně; nejen to, že způsob, jakým pohybujeme očima, je individuálně charakteristický, ale především to, že prý skoro nezáleží na tom, na co se člověk zrovna dívá, ani na vnějších podmínkách typu intenzity osvětlení. Autoři studie publikované zatím na arXivu (web pro vědecké práce, které neprošly nezávislou odbornou recenzí) navrhují architekturu DeepEyedentification, která by se naučila zvládat příslušnou identifikaci pomocí hlubokého učení.
Dosavadní pokusy v tomto ohledu narazily na řadu problémů – k určení, zda se jedná o dotyčného člověka, potřeboval systém sledovat pohyby očí až minutu, což je pro pro aplikace v běžném provozu krajně nepraktické. Naopak metoda DeepEyedentification má vyžadovat mnohem kratší video, a přesto být dostatečně přesná. Slušné výsledky lze dosáhnout dokonce i za 1 s videozáznamu, 5 s by mělo být postačující. Pro strojové učení výzkumníci použili dvě sady dat, v jedné lidé četli text, ve druhé sledovali tečku pohybující se na obrazovce. Druhá metoda je pro zaškolení systému zřejmě vhodnější.
K čemu je ale toto všechno dobré, když metod biometrické identifikace existuje už celá řada? Oproti rozpoznávání tváře, skenování duhovky nebo otiskům prstů by totiž systém založený na těkání očí měl jít obtížněji oklamat. Podvodníci mají jinak k dispozici rozsáhlou škálu triků, tištěné obrázky, kontaktní čočky, umělé oči, masky na obličej, sejmuté otisky prstů… Naopak předvést falešné pohyby očí by vyžadovala zařízení, které je schopné zobrazit v infračerveném spektru videosekvenci s rychlostí 1 000 snímků za sekundu, uvádí jedna z autorek studie Lena Jäger. Při přihlašování nebo jiné autorizaci by se do systému mohl navíc implementovat režim pro detekci živého uživatele – příslušný modul by kontroloval, zda se pohyby očí shodují např. s pohyby objektu na obrazovce. Takovou metodu ověření by pak nešlo ošidit pomocí předem vytvořeného videa.
Samozřejmě je otázkou, zda byznys potřebuje zavádět do produkčního prostředí další metodu, která s sebou přinese ještě větší roztříštění používaných technik, nutnost dalších zařízení i vyhodnocovacího softwaru. V reálném prostředí navíc existují různé zdroje šumu, od umazaných brýlí až po nevyhovující světelné podmínky.