Projekt elektronických zdravotních knížek IZIP byl na konci května ukončen. Mohl by ale být nahrazen celonárodním systémem se zdravotní dokumentací pacientů. Jenže to je celkem špatně, neboť se tím velmi zvyšuje riziko možné ztráty a zneužití citlivých informací. Není ale pravda, že by to bylo tím, že by se lékaři novým informačním technologiím zarputile bránili, často je tomu spíše naopak.
Lékaři v českých ambulancích dnes aktivně využívají ve velké většině moderní informační a komunikační služby. Pokud jsou jim nabídnuty smysluplné systémy, které zefektivní nejen zdravotnictví, ale především jejich vlastní práci, jsou dokonce ochotni do této techniky investovat vlastní prostředky. Desítky procent z nich tak dnes aktivně pracují s dostupnými informačními systémy.
Tyto systémy umožňují lékařům vytvářet digitální podpisy, komunikovat elektronickou formou se zdravotními pojišťovnami nebo vést přehlednou databázi pacientů. Zásadní ovšem je, aby se v rámci vývoje nového systému myslelo především na samotné uživatele, tedy lékaře. Aby pro ně byl systém snadno ovladatelný, přehledný, spolehlivý a šetřil jim čas i peníze. Bez toho elektronické zdravotnictví nikdy nebude fungovat.
Snahy o zavedení povinnosti odesílat citlivá data pacientů do centrálních databází nevidí lékaři rádi. Práce s těmito systémy je přinejmenším těžkopádná. Navíc se zdravotníci obávají, že se jedná o pokus získat citlivé informace, které jim jejich pacienti důvěrně poskytují a které mohou být touto cestou zneužity právě v neprospěch pacientů. V tom spatřuji závažnou překážku rozvoje elektronického zdravotnictví. Lékaře totiž odrazuje možnost případné ztráty či zneužití údajů. To může vést k tomu, že se do procesu elektronizace odmítnou aktivně zapojit. Podle mého názoru musí v první řadě cítit, že jim má elektronické zdravotnictví ulehčit práci.
Elektronickému zdravotnictví by prospělo, kdyby stát podporoval jeho přirozený rozvoj. Ať už svými finančními prostředky nebo prostředky získanými z Evropské unie. Snahy vytvářet centrální skladiště dat a zavádět povinnost zdravotníků posílat data do takových skladišť jsou totiž podle mého názoru nevhodnou cestou. Stát by měl podporovat rozvoj elektronizace především v oblasti komunikace, a to jak mezi zdravotníky samotnými, tak mezi zdravotníky a pacienty.
V souvislosti s tím se často hovoří o nutnosti systematicky a povinně vzdělávat lékaře v oblasti elektronického zdravotnictví. Věřím, že by lékaři specializované vzdělávací kurzy uvítali. Osobně však nepovažuji za nezbytně nutné zavádět na těchto kurzech povinnou účast. Lékaři jsou již ve velké většině aktivními uživateli výpočetní techniky a informační systémy pro vedení zdravotnické dokumentace používají již celou řadu let.
Autor je předsedou Sdružení ambulantních specialistů ČR.
