Organické mozky, organoidy, pro řešení úloh umělé inteligence/strojového učení? Řadu lidí taková myšlenka jistě pobouří, studie navrhující právě toto byla ovšem publikována v Nature Electronics (médiu „politicky korektním“ a mainstreamovém, nebo jak to říct). Feng Guo z Indiana University uvádí, že bychom mohli kombinovat hardware na bázi elektroniky s tkání odvozenou ze struktur lidského mozku.
Jak víme, pro určitý typ úloh se hodí spíše „neuromorfní“ čipy než klasická počítačová architektura, nakonec neuronové sítě se už tak přímo nazývají. Proč ale nezajít dál? „Klasické elektronické“ systémy včetně nových procesů NPU jsou přes veškeré snahy o netradiční design stále omezené ve své schopnosti plně napodobit funkci mozku. Hluboké učení/strojové učení na „biologické“ bázi by mělo mj. výhodu v mnohem menší spotřebě energie.
Vědci proto nyní zkusili vyvinout systém, jehož základem je mozkový organoid. Mozkové organoidy jsou 3D buněčné kultury podobné mozku odvozené z lidských kmenových buněk, vyznačující se různými typy mozkových buněk, včetně neuronů a gliových buněk, a strukturami podobnými mozku, jako jsou komorové zóny.
„Brainware využívá lidský mozkový organoid jako adaptivní živou zásobárnu k provádění neřízeného učení zpracováním časoprostorových informací prostřednictvím neuroplasticity mozkového organoidu. Náš přístup umožňuje pokrok v oblasti počítačů s umělou inteligencí, protože organoidy poskytují biologické neuronové sítě s určitou složitostí, jakož i nízkou spotřebu energie a rychlé učení,“ uvádějí vědci v tiskové zprávě Indiana University. Při vývoji svého hybridního výpočetního systému tým prokázal významný potenciál mozkových organoidů pro rozvoj schopností rezervoárových výpočtů, což je typ umělé neuronové sítě založený na myšlence zachycení a zapamatování informací na základě sekvence elektrických podnětů. V sérii testů dokázal brainware rychle rozpoznávat řečové vzory i řešit složité nelineární matematické rovnice.
Hongwei Cai et al, Brain organoid reservoir computing for artificial intelligence, Nature Electronics (2023). DOI: 10.1038/s41928-023-01069-w
Zdroj: Indiana University / Phys.org
Poznámky PH: A můj zcela subjektivní názor? Převažuje skepse. Ani tak nejde o to, že využívání lidských mozkových organoidů v této roli může být snadno napadeno různými etickými komisemi (je to něco jiného než medicínský výzkum). Ono vůbec těžko mluvit o nějakém vědomí organoidu; a nakonec může být při počítání zcela šťastný. Ale přece jen, všemožné regulace stále více vyžadují (trend je jasný), do jisté míry snad i oprávněně, „vysvětlitelnost“ toho, jak umělá inteligence ve skutečnosti pracuje. Její, řekněme, předvídatelnost. Organoid oproti elektronickému, „v principu digitálnímu“ hardwaru bude přese všechno fungovat způsobem ještě o řád nejistějším. Což bude pro využití asi hodně limitující faktor. Dva organoidy nebudou asi nikdy stejné, jak chcete potom takové systémy prodávat pro nasazení v produkčním prostředí, certifikovat…?