Narazili jste v lese na pytel s odpadky a chcete jej s patričným komentářem odnést zpátky do civilizace? Potkali jste člověka, který s GPS přístrojem obcházel stromy a něco celou dobu hledal? Potom jste se zřejmě viděli na vlastní oči, jak se hraje novodobá hra jménem geocaching. Podíváme se na tento fenomén trochu důkladněji.
Cache je schránka, kterou někdo ukryl na veřejně přístupném místě. Osoba, která schránku zakládá, zadá na internetovou stránku Geocaching.com souřadnice schránky a další doplňující informace. Ostatní lidé, pokud je právě tato cache zaujme, ji potom hledají pomocí turistických navigátorů s GPS. Hry na hledače pokladů se přitom může zúčastnit každý a není výjimkou, když o nalezení jedné cache usiluje více lidí.
Poklad je ukrytý v krabičce či nádobě a velikost se zpravidla odvíjí od terénu a skrýše. Uvnitř krabičky naleznete sešit, většinou i tužku a také často dárek pro nálezce. Když schránku najdete, zapíšete do sešitu své jméno či přezdívku.
Můžete si vybrat z obsahu schránky dárek, ale musíte ho nahradit něčím, co do schránky na oplátku vložíte vy. Neměli byste zkoušet zbraně, léky ani jiné nebezpečné předměty. Podle zkušeností ostatních aktivních hledačů je bohužel pravidlem, že se obsah schránky s rostoucím počtem návštěv zhoršuje. Nejvíc k tomu přispívají lidé, kteří zřejmě z nevědomosti do cache ukládají potraviny nebo dokonce odpadky. Ze skutečných nálezů české cachery určitě nepotěšila odložená protéza nebo navlhlé psí suchary. Jakmile přijdete domů, přihlásíte se na již zmíněný web a zapíšete se do seznamu nálezců.
Mudlové z knihy o Harry Potterovi
Může se stát, že jste nějakou cache omylem našli a přitom nepatříte mezi skalní příznivce geocachingu. I to se stává. Bývá proto zvykem dávat do schránky upozornění pro mudly, jak nás nezasvěcené podle známého románu nazývají novodobí hledači pokladů. Informace pro náhodné nálezce jsou uvedeny v několika jazycích společně s podrobnostmi o hře a výzvou, aby se dotyčný choval ke cache ohleduplně.
Častěji se asi stane, že budete objevenou cache považovat za odpad. Aby odolávala vlivům počasí, balí se často do pytlů na odpadky. Po několika týdnech v úkrytu tak může působit značně odpudivě.
Cache bývá kromě souřadnic označena dvěma údaji – terén a obtížnost. Pro tyto údaje se udává hodnota jedné a pěti hvězdiček. Terén rozlišuje, jestli je pro nalezení cache potřeba horolezecká výstroj (více hvězdiček), nebo se k ní dostanete bez problému i na invalidním vozíku. Obtížnost potom znamená, jak dobře je ukrytá. Jedna s velkou obtížností se nachází například v Brně na náměstí Svobody. Jedná se o takzvanou microcache, která neobsahuje žádné dárky.
Hledej šmudlo
Kromě schránek tradičních, u kterých jsou na webu udány přímo souřadnice, existují i další typy. Multi-cache znamená, že na webu jsou pouze souřadnice místa, kde vám bude sdělen další postup. Cache mívá dva nebo více kroků (stage). U Mystery cache musíte napřed vyluštit šifru, než se dozvíte souřadnice.
Souřadnice Event cache neukazují na žádnou schránku, ale vedou vás do místa, kde se koná setkání geocacherů. Tam se někteří kačeři, jak si počeštěně říkají, scházejí a navzájem si vyměňují zkušenosti s hledáním skrýší.
„Geocaching je pro nás především příležitost k výletům a procházkám,“ tvrdí muž s přezdívkou Lu z HaLuMa na stránkách Geocaching.cz. „Schránky geocachingu naštěstí nejsou umísťovány náhodně. Jejich autoři nás v drtivé většině touto cestou chtějí upozornit na něco zajímavého v okolí. A nezřídka jsou to zajímavosti, které na žádné turistické mapě nenajdete,“ dodává ještě český „kačer“.
Někteří cacheři se snaží hlavně o body a rekordy. Počítají, kolik schránek našli. Mohou jich být i desítky denně. Velmi cenné je takzvané FTF (z anglického first to find) což znamená, že dotyčný byl u nově zveřejněné cache úplně první. Takže geocaching může klidně být víkendový výlet s dětmi i noční honička v dešti.
Jakou výbavu potřebujete?
Turistická GPS v průběhu cesty naviguje, jak se dostat k souřadnicemi stanoveným bodům. Do přístroje si můžete nahrát mapy prostřednictvím speciálního softwaru. Tento software je dodáván výrobcem GPS. Elektronické mapy dodávané jedním výrobcem bohužel nejsou kompatibilní s přístrojem jiným. Přesto není problém sehnat mapu většiny míst v západní a střední Evropě.
Mapy existují vektorové a rastrové, přičemž pouze rastrové jsou vzhledově podobné klasickým papírovým mapám. Naopak pouze vektorové mapy jsou pro navigaci použitelné. Vyrábí se proto také kombinace obou těchto map, rastrová mapa s vektorovou vrstvou.
Důležitá je kapacita přístroje. Do přístrojů s malou kapacitou se vejde jen mapa omezeného území, větší jen bez detailů. K některým přístrojům potřebujete nabíječku, pro použití v terénu je lepší používat přístroj na tužkové baterie a mít jich pár do rezervy.
Slušný přístroj pořídíte za 4 – 15 tisíc korun. Samozřejmě platí, že čím je dražší, tím víc toho umí. Dražší přístroje proto měří teplotu, nadmořskou výšku, můžete je nosit na ruce jako hodinky nebo na řidítkách kola. Běžní uživatelé se shodují, že nejlepší je pořízení přístroje z bazaru. Turistické navigátory nemají příliš široké využití, mnoho lidí k nim přijde náhodou a pak je odkládají nepoužité. Naopak nové přístroje jsou dražší kvůli nedostatečné konkurenci na trhu.
Jak to začalo?
V lednu roku 1994 byla kompletně zprovozněna sestava 24 družic, čímž vyvrcholily dvacetileté práce na systému GPS. Vzhledem ke snadné zneužitelnosti, například pro navádění vojenských raket, byla do GPS pro civilní použití zaváděna záměrná chyba. Toto opatření, nazvané jako Selective Availability (SA), způsobovalo odchylky okolo 100 metrů horizontálně i vertikálně. Celkem bylo nutné počítat s odchylkou až 1,5 kilometrů čtverečních.
V roce 2000 USA vyvinuly systém, jak signál GPS rušit lokálně. Opatření SA tedy začalo být zbytečné a 1. května téhož roku bylo tehdejším americkým prezidentem Billem Clintonem zrušeno. Civilisté mohou nyní využívat zaměření s přesností 3 – 10 metrů, která se odvíjí od přístupnosti terénu. S diferenciální GPS se dá tato přesnost zvýšit až na 1 cm. Při Geocachingu se však takováto přesnost nevyužívá, je nejen zbytečná, ale asi by cachery naopak ochudila o zážitky při hledání cache.
Zajímavé je, že hned druhý den po odstranění opatření SA se na webu objevila první zmínka o možné celosvětové hře Stash Game, která by GPS využívala. Ještě zajímavější je možná to, že následující den autor zmíněné poznámky Dave Ulmer ukryl první cache a opět den na to (pokud pozorně počítáte, bylo teprve 4. května 2000) byla tato cache dalším člověkem nalezena.
První cache byla ukryta v lese v Oregonu, jednalo se o černou plastovou nádobu, která obsahovala peníze, knihu, video, hračku a potraviny. Větou „Take some stuff, leave some stuff!“ (Něco si vezmi a něco sem dej) tak David Ulmer započal zvyk, který je dnes vžitou tradicí. Během prvního měsíce hra získala oficiální název Geocaching a rozšířila se i do Evropy.
Dnes je po celém světě ukryto velké množství schránek, v srpnu 2006 jich bylo jenom v Česku už bezmála 2000, v celém světě pak skoro 300000. Tato čísla velmi rychle rostou, o rok dříve dosahovala stěží třetiny.