Jak ukazuje nový výzkum, neuronová síť může zákaznické služby zefektivnit i v případě, že vlastní kontakt zůstane na lidském operátorovi.
Jak souvisí povaha člověka a rysy jeho tváře? Touto otázkou se zabývali vědci od antiky po Cesara Lombrosa, většina teorií ale při podrobnějším rozboru neobstála a pro kriminalistiku ani psychologii se neukázala příliš přínosná. (Těžko někomu změřit nos a na tomto základě spolehlivěji odhadnout pravděpodobnost, že dotyčný se dopustí dejme tomu vraždy.) Nicméně nějaká vazba zde určitě existuje, nakonec proto lidé na vzhled těch druhých reagují tak citlivě. Evoluční biologie/psychologie v této souvislosti může přinést celou řadu teoretických i praktických poznatků. Vzhled určitě souvisí se zdravím, je výhodné za otce dětí vybírat toho, kdo se líbí většině (pak se budou s větší pravděpodobností líbit děti a předají geny dále) atd. Můžeme pokračovat dál: je-li obezita hodnocena negativně, pak ztučnělá tvář bude nejspíš (samozřejmě pouze statisticky) korelovat se slabší cílevědomostí (nebyl dostatek vůle zhubnout) atd. Často se uvádí, že lidé se při odhadu dotyčného ovšem nesoustředí ani tak na nějaké konkrétní vlastnosti typu vzdálenosti očí od sebe, ale spíše na celkový dojem. Což mají potvrzovat i poznatky z neurologie, tedy sledování mozkové aktivity hodnotitelů.
Nicméně i tak to celé stojí trochu na vodě. Když výzkumníci lidem dají fotografie a vyzvou je, aby dotyčným přiřadili osobnostní charakteristiky, výsledky po srovnání se skutečností moc přesvědčivé nejsou. Poslední příspěvek k tomuto tématu představuje výzkum ruských vědců ze dvou moskevských univerzit (National Research University Higher School of Economics a Open University for the Humanities and Economics) a společnosti BestFitMe. Výzkumníci zkusili, jak si úlohou poradí umělá inteligence a nechali pomocí strojového učení vyškolit k úkolu neuronové sítě. Program nakonec dosáhl většího úspěchu než lidé, i když výsledky ani tak kdovíjak oslnivé nebyly – např. na základě dvou fotografií umělá inteligence dokázala odhadnout, že na příslušné škále budou dotyční v určitém „pořadí“, s úspěšností 58 %. To je jistě více než náhodných 50 %, ale ne o tolik. Živí lidé ovšem kupodivu nedokázali odhadovat ani s takovou úspěšností..
Z hlediska jednotlivých základních osobnostních charakteristik (velká pětka: otevřenost, svědomitost, extroverze, přívětivost, neuroticismus) se dala údajně nejlépe odhadovat svědomitost, přesnější byly také výsledky při posuzování ženských tváří (Proč? Je tu nějaké obecnější evolučně-psychologické zdůvodnění, nebo prostě jiný program by to dokázal lépe naopak?). Jako vstupní fotografie byly použity selfie, které si vytvořili samotní dobrovolníci, což také mohlo hrát určitou roli (versus standardizované „pasové“ fotografie apod.), nicméně program měl dávat konzistentní výsledky napříč různými fotografiemi. Celkem 12 000 dobrovolníků poskytlo 31 000 fotografií, odpovídající osobnostní charakteristiky se stanovily na základě vyplnění doprovodného testu.
K čemu je to dobré? Všude tam, kde přiřazování probíhá náhodně, by se takto přece jen dalo dosáhnout v průměru větší úspěšnosti, uvádějí autoři výzkumu. Nejde zdaleka jen o on-line seznamky. Jsou zde i zákaznické služby fungující jako videoaplikace, on-line výuka/školení atd. – oblasti, kde dochází k obrovským investicím včetně investic do podpůrných technologií. Při kontaktu zákazníka sledovaného kamerou nebo se známou fotografií může umělá inteligence např. zkusit přepojit na nejvhodnějšího operátora apod. (Samozřejmě v některých případech vyvstává i otázka, zda v konkrétní aplikaci je vhodnější, abychom párovali lidi s podobnými osobnostními charakteristikami, nebo s opačnými. Vrána k vráně sedá vs. Protivy se přitahují.)
Kachur, A., Osin, E., Davydov, D., Shutilov, K., & Novokshonov, A. (2020). Assessing the Big Five personality traits using real-life static facial images. Scientific Reports. DOI: 10.1038/s41598-020-65358-6
Zdroj: National Research University Higher School of Economics/TechXplore.com