Cloudem se dnes stále častěji myslí výhradně cloud veřejný. Jindy se ovšem sčítají veškeré cloudové technologie do jedné položky, kde na druhou stranu pomyslných misek vah dáváme vlastní/lokální infrastrukturu (on premise). Každé takové dělení a vymezení má své problémy, vždyť existuje třeba i cloud u zákazníka. Po nějaké době opět stojí za zamyšlení, co píše Christopher Tozzi na ITPro Today. Upozorňuje na to, že v současnosti existuje značná podobnost mezi systémy soukromého cloudu a on-premise.
I v soukromém cloudu může být infrastruktura/zařízení ve vlastnictví organizace. Například OpenStack vytváří privátní cloud na vlastním hardwaru zákazníka.
V obou případech má zákazník/provozovatel aplikací prostředky vyhrazené pro sebe, servery nejsou sdílené s dalšími zákazníky. Z toho pak plyne, že kromě samotného spouštění pracovník úloh mívá jejich vlastník také větší kontrolu nad konfigurací a správou/řízením prostředí. To, že infrastruktura je vyhrazená, znamená současně, že bývá nějak omezená – neexistuje prakticky neomezené přidávání dalších zdrojů, jak ho známe ve veřejném cloudu.
Někdy se základní rozdíl chápe tak, že soukromý cloud je oproti on-premise režimu flexibilnější/škálovatelnější, ale dražší, jenže to je poněkud sporné. Škálovatelnost u privátních cloudů může být stejně omezená jako u vlastní infrastruktury, pokud je počet dostupných serverů omezený, a privátní cloudy i on-premise prostředí pravděpodobně nabízejí podobně rozsáhlou úroveň kontroly nad prostředím.
Když už bychom měli najít nejpodstatnější rozdíl mezi oběma přístupy, tvrdí Ch. Tozzi pak by byl asi následující:
V privátním cloudu jsou výpočetní, úložné a další zdroje obvykle sdruženy a zpřístupněny pomocí modelu as-a-service, což znamená, že je lze využívat na vyžádání. Pokud chcete spustit virtuální server v privátním cloudu, nemusíte si pro jeho hostování vybírat konkrétní „železo“, pak instalovat hypervizor a sami vytvářet virtuální počítače. Místo toho můžete použít platformu, jako je Harvester, a nasadit virtuální počítače na vyžádání nad privátním cloudem.
Většina on-premise prostředí takto nefunguje. Jsou to jen sady jednotlivých serverů, z nichž na každém běží jiná pracovní zátěž. Díky tomu je infrastruktura on-premise flexibilnější v tom smyslu, že každý server může sloužit jinému účelu. Zvyšuje však také čas a úsilí potřebné k nasazení jednotlivých úloh, protože každá z nich musí být obvykle zajištěna samostatně.
V praxi není používání obou výrazů (on premise vs. soukromý cloud) jednotné. Určité situace se zahrnují do jedné nebo druhé kategorie podle toho, jak to kdo chápe, výsledkem bývají zmatení. Což je dobré mít na paměti především při čtení průzkumů trhu. Když už, smysl dnes dává spíše rozdělení na veřejný cloud a vše ostatní.
Zdroj: ITPro Today a další