Současné soudní spory týkající mobilních zařízení vzbuzují dojem, jako
by patenty dnes byly tím skoro nejdůležitějším aktivem. Nemůže ale i
zde existovat cenová bublina?
Když Google koupil Motorola Mobility, uvažovalo se, že mu jde hlavně o
duševní vlastnictví. Totéž pak platilo pro souboj o zkrachovalý Nortel
– patentové portfolio bylo tím skoro jediným, co kupce na firmě
zajímalo. Poté, co Google neuspěl u Nortelu (za 4,5 miliard dolarů
patenty získaly firmy Microsoft, Apple, RIM a Sony), zaplatil miliardu
dolarů za patenty k mobilním technologiím IBM.
Dříve a dnes
Přitom dlouho patenty nikoho příliš nezajímaly. Komentátorka Brid-Aine
Parnell na webu The Register poznamenává s nadsázkou, že širší
veřejnost věděla o existenci patentů nejspíš jen proto, že na
patentovém úřadu působil Einstein, když objevil teorii relativity.
Současná bitva, především mezi Applem a Samsungem/HTC, vede k tomu, že
na patenty/duševní vlastnictví se stále častěji pohlíží jako na běžné
aktivum firmy – majetek, s nímž lze normálně obchodovat. Analytici
začínají upozorňovat, že do tohoto segmentu bylo nalito velmi mnoho
peněz. Nejsme svědky poměrně skryté bubliny? O patentech se mluví
nejčastěji v souvislosti s tím, zda zrychlují nebo naopak zpomalují
technickou inovaci, nemůžou ale kvůli nim zaplakat i akcionáři a
investoři?
A je tu prý další bublina
Současný stav má dle Parnell opravdu znaky bubliny. Poptávka žene
nahoru ceny, navíc kupci chtějí duševní vlastnictví často spíše znovu
prodat než přímo využívat; transakce probíhají čím dál více na
sekundárním trhu „obchodníků“. To připomíná třeba příběh amerických
nemovitostí, když kupující byli přesvědčeni, že (jako nejhorší scénář)
budou dům moci stejně ještě se ziskem prodat. Jenže „průběžné“ příjmy
z patentů jsou krajně nejisté (nemovitost lze alespoň pronajmout),
protože závisejí na výsledku několika soudních sporů, respektive na
strachu konkurence se do takových sporů pouštět. Patenty (někdy)
zdražují zboží pro koncové uživatele, připravit o peníze mohou snadno
ale i investory a akcionáře, kteří v jejich hodnotu věří příliš.
Prodej patentů málem „od kusu/na kila“ může skončit tím, že mnoha
hráčům zbudou v ruce draze nakoupené bezcenné papírky.
Z druhé strany – protože hodnotu patentů lze tak těžko měřit, třeba
před sebou nemáme bublinu, ale cena duševního vlastnictví ještě
poroste. To tvrdí pro The Register např. Dama Sutton ze společnosti
Price Waterhouse Cooper. Ten je mimochodem přesvědčen i o tom, že trh
je natolik konkurenční, že platba za patenty může výrobky pro koncové
uživatele zdražit jen velmi dočasně.
Stále více analytiků se ale začíná bát, že především v bezdrátových
technologiích svědkem bubliny opravdu jsme. Podobně vysoká poptávka po
patentech a rizika bubliny má existovat i v jiných sektorech, např. u
medicínských technologií, LED, baterií nebo sociálních sítí.
Prodejem patentů by si mohly zkusit vylepšit svoji situaci např. firmy
RIM a Nokia, které jsou nyní v problémech. Pokud k tomu dojde, ukáže
se, zda se Apple, Microsoft, Google či výrobci zařízení Android budou
trumfovat; to může ve skutečnosti ale znamenat jen další přifouknutí
bubliny a následný ještě strmější kolaps trhu.
Za větším riziko pro stabilitu se nicméně nepokládají transakce mezi
konkurujícími výrobci, ale sekundární trh, kde se s patenty obchoduje
málem podobně jako s komoditou typu kukuřice.
Co k tomu dodat? Snad jen:
… a to platí i o patentech.