Čína se zřejmě rozhodla omezit používání virtuálních privátních sítí, s jejichž pomocí uživatelé obcházejí firewall oddělující čínský internet od zbytku světa. Co zmůže technologický vývoj a kdo má v rukou trumfy?
Podle organizací specializujících se na čínskou cenzuru se rostoucí zájem o VPN loni odvíjel asi hlavně od toho, že Čína začala blokovat více služeb, mj. i Twitter. Přesto ale i zde narůstá aktivita čínských uživatelů, což jasně indikuje obcházení Velkého firewallu. Čínské úřady se proto rozhodly používání VPN znepříjemnit. Například místní nákupní průvodce Taobao již na dotaz VPN nevrací výsledky, podobné restrikce zavádí i nejpoužívanější čínský vyhledávač Baidu. Uvádí to alespoň Charlie Smith z organizace GreatFire.org, která se zabývá právě monitorováním čínské cenzury.
Aktuální vývoj
Samozřejmě pokračuje mazání příspěvků na diskusních fórech čínských webů či na sociálních sítích, zejména v Číně oblíbené WeChat.
„Velká čínská zeď“ se nyní používá i jako útočná zbraň, když firewall vsouvá klientům požadavky, jimiž poté zaplavují server, který byl vyhodnocen jako nepřátelský. Podobný DDoS útok zasáhl nedávno např. GitHub (viz článek Od čínského firewallu k dělu).
Objevují se i snahy nahrazovat blokovatelné VPN pomocí různých P2P spojení. Tak např. software Lantern kombinuje P2P a tunelování provozu přes služby, které čínští cenzoři blokovat nechtějí. Adam Fisk z Lanternu tvrdí, že nelze cenzurovat chování stamilionů uživatelů a čínské snahy jsou vzhledem k technologickému pokroku odsouzeny k neúspěchu. Touha po svobodném přístupu k informacím se prosadí.
Polemika: účinnost cenzury neklesá
Rovnítko mezi vývoj internetu a nemožnost cenzury dal už americký prezident Clinton při své návštěvě Číny ještě v minulém tisíciletí. Čínská cenzura Internetu je ale naopak velmi účinná. I v češtině vyšla kniha Kdo řídí internet (autoři Jack Goldsmith a Tim Wu, české vydání Argo a Dokořán 2008), kde autoři vysvětlují, proč snahy vlád o kontrolu internetu mohou být úspěšné.
Za prvé, čínská ekonomika samozřejmě internet životně potřebuje a vláda klidně může podporovat zavádění širokopásmového přístupu i další technologický pokrok. Na rozdíl od menších zemí je ovšem čínský internet dost velký, aby mohl ekonomice efektivně pomáhat i po oddělení od zbytku světa. Drtivou většinu potřeb uživatelů obslouží místní služby, vyhledávače, e-shopy, sociální sítě, herní platformy, seznamky… Navíc i příslušné zisky pak zůstanou doma. Goldsmith a Wu vysvětlují, že i na internetu nás stejně většinou zajímají informace ne z druhého konce světa, ale místní předpověď počasí, místní jízdní řád apod.; podtitul knihy přímo zní Iluze o světě bez hranic.
Za druhé je třeba si uvědomit, že aby cenzura nebo firewall byly účinné, vůbec nemusí fungovat na 100 %. Jistěže lze někam umístit kritický příspěvek, o němž se nikdo nedozví – ani cenzoři, autor unikne trestu atd. Pointa je ovšem v onom ani cenzoři. Stačí odstraňovat závadné informace až v okamžiku, kdy se stanou populární. Že software nenajde příslušné slovo ve 100 % případů, že se místo zakázaných slov používají opisy? Nevadí, jakmile se o synonymu všeobecně ví, prostě se doplní do databáze. Totéž platí pro šifrovací technologie – malá skupinka spiklenců takto komunikovat může, ale masovější akce skrýt nelze, skupina je ihned infiltrována. Cenzura pomocí automatizovaných softwarových nástrojů nehrozí ani paralyzovat vládce tím, že by v závislosti na růstu uživatelů internetu a jejich aktivit museli zaměstnávat stále více dohlížitelů.
Skončí-li občas nějaký kritik ve vězení, významně to od příslušných aktivit odrazuje, aniž by bylo nutné chytat všechny. Také virtuální privátní sítě se začaly řešit, až když jejich popularita přesáhla určitou mez. A nakonec, sledování kritických ohlasů dává místním orgánům do rukou naopak cenné informace o náladách ve společnosti. Lze třeba neblokovat obvinění z korupce místního představitele, a politicky ho tak sestřelit. Autoři knihy Kdo řídí Internet přímo říkají, že analýza čínských diskusních fór a sociálních sítí má smysl především z hlediska toho, co se neblokuje. Kam například cenzoři nechají zajít nenávistné projevy vůči zahraničí, požadavky na válku či jiné násilné akce?
Tím nemá být řečeno, že čínská cenzura musí být věčná, může být zmírňována nebo naopak zesilována politickými rozhodnutími, třeba i v závislosti na tom, zda nepřináší vedlejší ekonomické škody. To, že existují VPN sítě nebo P2P technologie, ani to, že v Číně (možná) mají stovky milionů lidí zájem o necenzurované informace, ale samo o sobě moc neznamená. Goldsmith a Wu zaujali tento názor před 10 lety a zdá se, že od té doby se nic nezměnilo…
Mohlo by vás zajímat: