Při provozu systému Kubernetes je třeba zvolit podpůrnou infrastrukturu a další související nástroje; systém i návazné technologie mají podobu skládačky, jejíž prakticky všechny části jsou k dispozici v řadě podob. Podle čeho vybírat distribuci, respektive službu? Na ITProToday dává několik doporučení Christopher Tozzi, technologický analytik ze společnost Fixate.IO.
Na úvod upřesnění terminologie: službou se zde nemyslí „služba v systému Kubernetes“, ale varianta distribuce, která je k dispozici prostřednictvím architektury založené na službách (např. Azure Kubernetes Service nebo Amazon EKS – Elastic Kubernetes Service).
Kubernetes je open source, kdo chce, může si kód stáhnout a sám zkompilovat. To pochopitelně nedělá skoro nikdo, ale téměř všechny podniky využívají nějakou distribuci, respektive službu. Tak získají implementaci přímo připravenou k nasazení, tedy s přednastavenou konfigurací a většinou kromě samotného systému obsahující různé plug-iny, eventuálně i další nástroje.
I když Kubernetes je open source, distribuce v podobě určené podnikům zdarma rozhodně nebývají. Proto je třeba rozlišit, zda je cílem již produkční nasazení, nebo je Kubernetes určen zatím pouze experimenty. V takovém případě lze ušetřit (někdy i čas) volbou zjednodušených distribucí.
Vedle ceny by důležitým kritériem pro rozhodování o distribuci mělo být to, jak chce podnik příslušné clustery Kubernetes provozovat. Některé distribuce nezvládají provoz ve struktuře on-premises, i když většina podporuje obě možnosti; platí to třeba pro distribuce OpenShift, Rancher a Platform9 , ale po určité úpravě konfigurace zvládne fungovat na firemních serverech i primárně pro cloud určený Amazon EKS.
Rozhodnout je třeba mezi nasazením clusterů Kubernetes. Vedle virtuálních strojů se nabízí i provoz přímo na fyzickém hardwaru (bare metal). To obecně poskytne vyšší výkon a ušetří se za řízení hypervisoru a orchestraci virtuálních počítačů. Na druhé straně ale může být větší problém správa samotného systému Kubernetes; řada distribucí provoz bare metal nepodporuje (alespoň prozatím), především cloudové služby bývají určeny pouze pro virtuální stroje.
Otázkou je, zda podnik chce provozovat více clusterů Kubernetes a navíc na více lokalitách. Většina služeb dnes podporuje více clusterů (tj. jejich správu pomocí jediného řídicího panelu). Pouze některé z nich to však umí, pokud clustery běží na různých místech – například jeden ve veřejném cloudu a druhý v soukromém datovém centru. Některé distribuce vyžadují provozovat všechny clustery ve stejném datovém centru nebo ve stejném cloudu, a pro hybridní nebo multicloudovou architekturu proto nejsou vhodné.
V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu požadovanou úroveň podpory. Obecně platí, že služby Kubernetes provozované ve veřejných cloudech mají nejnižší podporu, tj. nejedná se o nic na způsob služby řízené poskytovatelem. Hlubší úroveň lze přikoupit u někoho jiného než samotného poskytovatele cloudu, jde ovšem o náklady navíc.
A nakonec, i když služby Kubernetes lze dále přizpůsobovat, jednodušší samozřejmě je, pokud jsou požadovaným způsobem již předkonfigurovány. Další konfigurace je u různých distribucí různě obtížná. Ch. Tozzi doporučuje se v této souvislosti zaměřit především na otázku, jak je to s podporou různých síťových rozhraní kontejneru (CNI) a registrů kontejnerů.
Zdroj: ITProtoday.com