Jak ekologicky zlikvidovat server a další elektronické železo

Zná to každý správce podnikové sítě a to bez ohledu na to, jak je společnost velká. Vysloužilá technika se hromadí ve firemních prostorách rychleji, než stačí být likvidována. Ve skladech, serverovnách a dohledových místnostech se to jen hemží nefunkčními, nebo vysloužilými servery, tiskárnami, monitory a dalším hardwarem, který je časovanou bombou. Nakládání s vyřazeným hardwarem má přísná, zákonem daná pravidla a firmy jsou na rozdíl od jednotlivců navíc pod větší kontrolou. Jak se jej odpadu zbavit legálně, levně a bezpečně?
Množství zpětně vybraných vyřazených elektronických přístrojů u nás stagnuje, letos dosáhne asi 50 tisíc tun, což je stejně, nebo možná ještě méně, než loni. Na skládkách končí statisticky až polovina vyřazených přístrojů. Přibližování se požadavkům Evropské unie v tomto směru funguje především na papíře. „Předpokládáme, že v letošním roce kolektivní systémy dohromady vysbírají kolem 50 tisíc tun elektroodpadu. Půjde tedy o podobné množství jako loni,“ myslí si Aleš Šrámek z Asociace recyklátorů elektronického odpadu, podle jeho odhadu pak minimálně stejné množství elektroodpadu každoročně skončí na skládkách, případně ve šrotu.

	Elektrozařízení uvedená na trh [t]	Celkem sebráno [t]	Úroveň sběru elektroodpadu [%]	Úroveň sběru elektroodpadu [kg/obyv/rok]
2006	196 967	22 170	11,3	2,2
2007	199 857	32 929	16,5	3,2
2008	207 207	44 534	21,5	4,3
2009	181 844	58 206	32,0	5,5
2010	166 063	52 989	31,9	5,0
2011	182 324	55 438	30,4	5,3

Množství elektra uvedeného na trh a výsledky zpětného odběru a odděleného sběru elektroodpadů v ČR, Zdroj: MŽP

Vyřazená elektronika většinou končí v kontejnerech, což je ale hrubá chyba. „Obsahuje totiž halogeny, těžké kovy jako kadmium či olovo, a obrazovky či displeje navíc sloučeniny zvané luminofory. Vesměs jde o vysoce toxické látky, které mohou prosakovat do půdy nebo se uvolňovat do atmosféry,“ říká Jakub Cerman, výkonný ředitel společnosti CSI Leasing Czech. Nezodpovědné nakládání s tímto odpadem je nadto protiprávní a představuje nebezpečí také z hlediska ochrany dat.

Trocha statistiky

Podle statistik Programu OSN pro životní prostředí se množství elektroodpadu na světě ročně zvyšuje o 50 milionů tun. V některých zemích, například v Indii, má přitom množství elektroodpadu v této dekádě vzrůst až o 500 %. Při výrobě počítačů a mobilních telefonů se spotřebují tři procenta celosvětově vytěženého zlata a stříbra, třináct procent palladia a patnáct procent kobaltu.

Již zmíněné luminofory také obsahují tzv. kovy vzácných zemin, zejména yttrium, jejichž těžba je drahá a necitlivá vůči životnímu prostředí. Po utlumení těžby v Severní Americe či Jižní Africe tyto prvky téměř beze zbytku pocházejí z čínského Středního Mongolska (90 % světové těžby a 23 % světových rezerv). Ačkoli se na celém světě objevují snahy těžbu oživit (např. v Mountain Pass Mine v Kalifornii) a další obrovská naleziště čekají na vytěžení v Rusku, dostupnost a fungování naší elektroniky je stále závislá na libovůli země, která nemusí být Západu vždy přátelsky nakloněna.

Zákonná povinnost

V České republice platí zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., který stanovuje hierarchii nakládání s odpadem a definuje základní principy jeho recyklace. Předpis odráží evropskou směrnici 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Protože se v EU recykluje stále jen asi třetina elektrošrotu, chystá se zpřísnění unijní legislativy například o povinnost recyklovat od roku 2016 až 85 % vyřazené elektroniky.

Produkuje-li firma za kalendářní rok více než 100 kg odpadu nebezpečného zdraví a životnímu prostředí, vzniká jí ohlašovací povinnost v rámci Integrovaného systému pro plnění ohlašovacích povinností (ISPOP). Musí však také dodržovat zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. V této souvislosti jde především o pečlivé smazání osobních údajů zaměstnanců nebo zákazníků na vyřazených nosičích.

Možná řešení

1. Sběrné dvory

První možný způsob je sběrný dvůr, to má výhodu především v ceně, pokud si odvoz řešíte sami. Naopak logisticky je to ale poté záležitost poměrně nepříjemná, obzvláště při větším množství odpadu. Druhou možností je objednání svozu, to ale již nemusí být úplně levnou záležitostí, vyplatí se zejména při větším množství odpadu. Službu svozu organizují jak jednotlivé sběrné dvory, tak některé stěhovací společnosti. Průměrná cena je 100 až 200 Kč za metr krychlový odpadu a do 20 korun za kilometr.

Povědomí je ale zatím slabé, co se týče samotných sběrných dvorů, ty dnes hlásí poměrně slušný úspěch pouze v kategorii sebraných velkých domácích spotřebičů (tzv. „bíle elektrotechniky“), sem spadá přibližně 40 % hmotnosti celkového vybraného elektroodpadu.

2. Přejít na pronájem infrastruktury a starost přenechat poskytovateli

Pro menší firmu, ale také pro kohokoli, kdo potřebuje například kvůli DPH zvýšit provozní náklady, může být zajímavým řešením také operativní leasing.

„Starostí s opotřebovanou výpočetní technikou firmy zbavuje operativní leasing, který jim umožňuje zastaralé vybavení jednoduše vrátit pronajímateli. Ten se také postará o bezpečnou likvidaci údajů na datových nosičích,“ říká Jakub Cerman, výkonný ředitel společnosti CSI Leasing Czech. „Vyřazená technika je přijata obratem, firma se tak vyhne jejímu zbytečnému skladování. Například naše společnost vystaví zákazníkům navíc i certifikát, že veškeré informace na discích byly beze zbytku vymazány.“

Operativní leasing může být dokonce nastaven tak, že firma platí pouze měsíční poplatek tzv. za pracovní místo, a o nic víc se nestará. Po skončení leasingu může zákazník vyměnit zařízení za nové a pokračovat v pronájmu za stejných podmínek.