V říjnu letošního roku se objevily první zvěsti, že ministr obrany pověřil Agenturu komunikačních a informačních systémů analýzou nové strategie pro realizaci správy a provozu IT. Jak je zvykem, mělo jít o variaci na téma úspory a efektivita. Zlí jazykové ovšem hned začali tvrdit, že mělo jít o tradiční přípravu ještě tradičnějšího tunelu. Zajímavější ovšem je, že od té doby o analýze nikdo neslyšel a téma nových IT systémů pro obranu není zrovna na pořadu dne. Copak se asi stalo?
Odpověď je jednoduchá, v dohledné době rozhodně ne. Na Ministerstvu obrany se totiž v současné době najde málokdo, kdo je ochoten vůbec připustit, že má co do činění s jakoukoliv zakázkou nebo nákupem. V podstatě se na MO bojí objednat i toaletní papír. A kdo za to může?
Přešlapování kolem horké kaše
Problém ministerstva spočívá v současné chvíli v nutnosti hrát mrtvého brouka a doufat, že se bouře nějak přežene klem dřív, než bude brouk mrtvý doopravdy. Je to naprosto patová situace. Profouknout penězovody MO by totiž v tomto okamžiku zkoušel jen někdo chudý duchem, nebo naprostý šílenec.
Nejde ovšem ani tak o to, co by na to řekla nastupující vláda, pokud se ji tedy podaří slepit dohromady, ale skutečnost, že si někdo z děvčat a chlapců na ministerstvu řekl o úplatek.
A jak to tak již u českých veřejných IT zakázek bývá, rozhodně netroškařil. Rovných 20 milionů, hrajících roli v jednom z převodů nemovitostí, předaných v režii policie (což vyplulo na povrch v říjnu tohoto roku), přinutilo i ministra Vlastimila Picka oprášit si základy maskování a držet hlavu hodně dole, aby se nedostal do palebné linie. Zvlášť, když mu následně ministerstvo empíci a detektivové protikorupční policie řádně pročesali a mířili při vyšetřování do okruhu náměstků.
Slušně rozzuřený nepřítel
Ministerstvo má problém také díky tom, že jsou na něj upřeny zraky naštvaných vyšetřovatelů, kterým se nepodařilo sestřelit nikoho kvůli Gripenům, takže teď mají dvojnásobnou motivaci. Zaprvé jim jde o to, dokázat, že v prvním případě nebyl na vině jejich selhání špatný metodický postup a za druhé vylepšit si zatím celkem slabé skóre a pošramocené služební sebevědomí. Damoklův meč visí nad MO také v podobě státního zastupitelství, které by mohlo dostat případ, na němž se dělají kariéry (doufejme, že ne jeho zametením).
Navíc si nikdo totiž není zrovna jistý (už to je na naše poměry neuvěřitelné), co všechno se podařilo nahrát, kam všude se podařilo nastrkat operativní techniku a kdo může spolupracovat. Vojenské zpravodajství, které by totiž jindy zhusta protestovalo proti tomu, že se někdo bude hrabat na jejich písečku, mělo totiž na hlavě máslo z aféry Nagyová – a tak lze předpokládat, že si každý raději hleděl své kariéry, než aby na sebe upozorňoval v době hrozících čistek něčím, co by jen vzdáleně mohlo naznačovat obstrukce.
Ach ty volby…
Připočteme-li volby, kdy se IT zakázky státní správy opět dostaly na přetřes jako pravděpodobný zdroj možného financování politických stran, nelze se nikomu na MO divit, že se do této oblasti nechce pouštět. Ne s detektivy za krkem a vyhlídkou na novou vládu, která bude muset (minimálně na oko) veřejnosti ukázat, že tentokrát jsou její ministři ti skutečně čistí. A snadno napadnutelná zakázka v rukou „nevhodné“ společnosti by byla darem z nebes.
Závěr
Pokud jste se tedy setkali při svých jednáních o zakázkách u MO s jistým váháním, může to být na straně odpovědného úředníka pouhá opatrnost, aby neskončil mezi obžalovanými. Dneska vás totiž lidi, když je požádáte o provizi, klidně i prásknou.