Nejnovější průzkum společnosti Cisco poukazuje na fakt, že průměrný evropský zaměstnanec dojíždějící za prací překoná každý den okolo 74 kilometrů. Ve srovnání se státy na jiných kontinentech je trasa vedoucí za prací jednoznačně nejdelší. Cisco v této interní studii realizované mezi 2000 zaměstnanci navrhuje řešení v podobě využití moderního trendu práce z domova. Ta může zvyšovat produktivitu a šetří náklady firmy, což je především ve stávající době úpadku ekonomiky pro každý podnik důležité hledisko.
Práce z domova jako součást firemní strategie
Dojíždění často nemalou část provozních nákladů firmy. Množství lidí pracujících na dálku se neustále zvyšuje a tím se rozšiřuje i množství lokalit a způsobů připojení, z kterých zaměstnanci přistupují k podnikovým sítím.
Nejméně se dojíždí v Asii
Dle zjištění studie lidé v Evropě dojíždějí za prací každý den zhruba 74 kilometrů. Oproti tomu jeho kolegové z USA či Kanady mají cestu do práce a zpět v průměru 48 kilometrovou, Japonci pak 42 kilometrovou a zaměstnanci v zemích Asie a Tichomoří pouze 22 kilometrovou.
Firma Cisco u svých zaměstnanců zjišťovala, jaký má práce z domova vliv na jejich výkonnost. Zajímala se rovněž o dopady práce z domova na fungování celé společnosti. V materiálu se mimo jiné uvádí, že bezmála 70 procent zaměstnanců zvýšilo produktivitu práce, aniž by tím utrpěla jejich komunikace s kolegy.
V některých případech naopak došlo ve firemní komunikaci k výraznému zlepšení. Okolo 80 procent pracovníků uvedlo i větší spokojenost v soukromém životě. Šetření potvrdilo, že díky práci z domova společnost jen loni ušetřila téměř 277 milionů dolarů.
Typický zaměstnanec společnosti Cisco nyní pracuje dva dny v týdnu na dálku a 60 procent ušetřeného času věnuje práci a 40 procent svému volnému času. Zhruba 75 procent zaměstnanců uvedlo, že práci odevzdávají dříve než v minulosti. Více než 91 procent dokonce přiznalo, že práce na dálku přispívá k jejich celkové životní spokojenosti, což firmě pomáhá udržet si kvalitní zaměstnance.
Nevýhody práce na dálku
Práce na dálku neboli teleworking ale může mít i svá úskalí. Přestože u některých může vést ke zvýšení morálky, odbourání stresu a v důsledku vyšší produktivitě, může mít opačný efekt na ty, kteří musejí stále být v kanceláři na svém pracovišti. To potvrdil průzkum Timothy Goldena, profesora managementu na Rensselaer Polytechnic Institutez, z minulého roku.
Podle Goldena dochází často k situaci, kdy se několik pracovníků firmy věnuje prostřednictvím telefonu nebo osobního počítače práci z domova a zaměstnanci zůstávající v práci mají výraznější sklony k nespokojenosti. Tito zaměstnanci následně dotyčnou firmu opustí. Práce z domova je většinou možná díky rozšíření rychlého internetu (broadband), který umožňuje přístup k firemním zdrojům.
Práce z domova může být nevýhodná také z hlediska kontroly zaměstnance a jeho práce. Riziko je v neplnění termínů a dohodnuté práce. Celkově je práce z domova náročnější na sebekázeň zaměstnanců a na kontrolu práce. Pro firmy je tedy důležité při využití této formy zaměstnávání nastavit pevná pravidla kontroly, pravidelné konzultace atd.
K dotazu k problematice práce z domova se vyjádřil Pavel Mucha, výkonný ředitel společnosti Centrum Holdings. Ten si myslí, že v některých případech by mohla výhoda pracujících z domova mít špatný vliv na morálku ostatních, ale to pouze do okamžiku, kdy kolegové zjistí, že pracovat z domova není vůbec jednoduché.
„Nehledě na to, že v pracovní době musíte mýt nádobí a podobně. A to už určitě nebude předmětem závisti,“ poznamenal Mucha.
V Česku panuje neochota vůbec dojíždět
Průzkum personální společnosti Grafton Recruitment z března letošního roku potvrdil změny v preferencích českých lidí při výběru zaměstnání. Z důvodu ekonomické krize často sleví ze svých požadavků a právě kvůli získání stabilní práci jsou dokonce ochotni měnit svoji původní profesi a za prací dojíždět. Více než polovina respondentů by byla ochotna dojíždět déle než 45 minut, z toho 12 % více než hodinu.
Na dotaz týkající se cestování za prací se ptal i společnost ve své nedávné anketě mezi absolventy škol. Ochota se za prací po studie přestěhovat není u mladých příliš znatelná, což představuje podobný výsledek jako v minulém roce. Tedy, že absolventům záleží na atraktivitě nabídky více než na tom, že ji vůbec dostanou a znamenalo by to pro ně stěhování nebo alespoň dojíždění. Tento údaj se především v době ekonomické nejistoty může jevit jako překvapivý a vypovídá o jisté pohodlnosti a neochotě mladé generace.