Přestaňme už pomáhat a nechejme své zaměstnance samostatně pracovat. Neustálou snahu o péči o zaměstnance si nedovedu vysvětlit jinak než nedostatkem důvěry v člověka. Péčí, která připomíná spíše mateřskou školku, kde se management staví do role hodné paní učitelky a nutně nutí své zaměstnance být v rolích hodných dětí ve školce. Chválí potom ty, kteří jsou hodní, a kárá ty, kteří zlobí.
Martin Hudeček
Otázka zodpovědnosti
Divíme se, proč se lidé bojí přijmout zodpovědnost, ale proč by to proboha dělali? Celý jejich život, od malinka, někdo jiný rozhodoval o tom, co je správné a co je špatné. Ve školce to byla paní učitelka, ve škole také. Doma maminka a tatínek a v práci můj hodný šéf. Můj šéf, který přece musí lépe než já vědět, co je pro mě dobré a co ne. A tak šéf, v naprosto dobré víře, pomáhá svými lidem tím, že ví co je správné a co špatné.
Ví, jak správně dělat práci a jak řešit chyby. Učitelka, maminka, šéf, cukr a bič, pochvala a pokárání, dělení na to, co je dobré a co špatné. To je naše kultura. Je to i náš život? Často ano, jen si nejsme ochotni to přiznat. Pokud přijmeme to, že to tak nějak může být, tak jak z toho ven? Jaké jsou další možnosti?
To je široké téma generující další a další otázky, mířící na svobodu našeho života, schopnost mít za něj zodpovědnost, nacházení příležitostí ke změně a místa, kde se změnou začít. Nevím jak změnit život někoho jiného a vlastně to ani vědět nechci. Neexistuje jedno řešení, jedna pravda a jedna cesta, strategie. V ORBITu se snažíme budovat rovnoprávnou společnost lidí, kteří jsou na sebe na jedné straně vysoce nároční, na straně druhé si poskytují širokou míru svobody. Svoboda totiž přepokládá schopnost zodpovídat za svůj život, za své činy, za svou práci. Svoboda potřebuje svobodu proto, aby mohla existovat. Úkolem managementu, který se rozhodne jít cestou svobody, respektu v člověka a důvěry v jeho schopnosti je nastavit firmu tak, aby se tyto principy mohly rozvíjet a samy zařídit změnu. Mohu se zde pokusit stanovit několik takových principů.
Slova k managementu:
1. Zapomeňte na péči o zaměstnance, vytvářejte příležitost ke změnám
2. Soustřeďte se nastavení hranic
3. Respektujte rozhodnutí svých lidí
4. Každý si doplní to, co mu sedí – je to otevřený seznam
Každý má mít řešení
Pokud za mnou přijde kterýkoliv zaměstnanec s tím, že má problém, přichází zároveň s návrhem řešení. Pokud ne, musí se vrátit, až když návrh má. Stejně tak zacházím s obchodními partnery a dodavateli. Ponechávám prostor tomu, aby si ponechali zodpovědnost za řešení svých problémů a nebo řekli, že to nezvládnou. Potom přebírám řešení. Ne dříve. Lidé vědí lépe než já, co zvládnou a co ne. Když někomu řeknu, co má dělat a jak to má dělat, vyjadřuji tím svou nedůvěru v jeho schopnosti. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Spoustu managerů vnucuje své způsoby řešení a zakrývá to (před sebou samým) tím, že deklaruje svou čistou snahu o pomoc svým lidem. Vytváří si dobrý pocit tím, že pomáhá svým zaměstnancům řešit problémy. Člověk, který má tu smůlu, že má vševědoucího šéfa, se bez něj neumí se rozhodovat, neumí nést zodpovědnost za svá rozhodnutí. My chceme mít ORBIT plný lidí, kteří jsou schopni se rozhodovat a nést zodpovědnost.
K tomu ale neznám jinou cestu, než každodenní, důsledné dodržování pravidla ponechání zodpovědnosti. Není jednoduché odolat pokušení poradit, doporučuji to vyzkoušet a nechat na svých lidech, aby našli řešení a toto přijmout. K tomu potřebuji jako manager jediné, totiž důvěru v člověka a jeho schopnosti. A pozor, nechat to na nich neznamená, nechat je v tom. Jsem vždy k dispozici k tomu, abych pomohl. Nikoliv jako ten, kdo řekne co a jak se má dělat. Jsem spíše průvodce, ten kdo podporuje, než ten kdo vede. Tady někde je důvod, proč je tak populární slovo koučování, vzdělávací programy jak být dobrým koučem.
Změna jako dlouhodobý proces
Dosáhnout změny ve firmě je dlouhodobý a poměrně komplexní proces. Jako člen vedení naší firmy k tomu mám mnoho nástrojů. Od toho jakým způsobem zacházím se svými lidmi, jak spolunastavuji hranice ve kterých se pohybujeme až po to, jaké lidi si vybírám jako své kolegy a spolupracovníky. Není možné vyhovět všem. V ORBITu jsme se také museli naučit respektovat rozhodnutí lidí, kteří se chtěli vrátit do školky. Tedy najít si svou paní učitelku, která ví co je dobře a co špatně. Pokud je to vědomé a svobodné rozhodnutí člověka, je stejně hodnotné jako rozhodnutí zůstat a učit se přebírat zodpovědnost za svá rozhodnutí. Každý pokus o hodnocení je špatný. Tady patří respekt v člověka.
ORBIT není ráj na zemi. Naopak, jsme na sebe velmi nároční a přestože jsme na cestě ke svobodě hodně daleko, čeká nás ještě mnoho vrcholů, přehrad a nekonečných údolí. Pokud chcete také vykročit, udělejte první krok a ochutnejte. Zprvu trpké zdá se, ale….
Autor článku pracuje na pozici výkonného ředitele společnosti ORBIT. K jeho hlavním cílům patří zajištění zdravého a transparentního růstu společnosti a umožnění profesního i osobního růstu pro zaměstnance společnosti. Zaměřuje se na zlepšování vztahů se zákazníky, partnery i dodavateli.
