Pandemie ukázala, jak moc při tomto typu narušení podnikání firmy závisejí na svých oddělení IT. Několik studií zdokumentovalo, že v důsledku toho posílila obecně i pozice šéfů IT (CIO). Protože současně probíhá digitální transformace, tento trend by, zdálo se, měl i nadále pokračovat.
Jenže to tu i druhá stránka věci a opačný trend, který vliv oddělení IT naopak podrývá. Už před pandemií řadu let ve firmách stále bobtnalo stínové IT. Od soukromých zařízení zaměstnanců používaných pro práci (BYOD) postupně stínové IT přerostlo na úroveň aplikací; právě snadnost nasazení, používání i účtování aplikací v cloudu vedla k tomu, že jednotlivá firemní oddělení ve stále větší míře takto do IT investovala ve vlastní režii.
A tento vývoj pokračuje. Ačkoliv samotné výdaje na technologie v podnicích rostou, stále víc se jich přesouvá mimo oddělení IT. Pokud bereme význam pozice podle objemu prostředků, o nichž příslušný ředitel rozhoduje, pak v tomto chápání ředitelé informatiky (CIO) bez ohledu na svou úlohu během pandemie vliv ztrácejí. Tak alespoň aktuální vývoj komentuje Jessica Davis na InformationWeek s odkazem na statistiky Gartneru.
Stínové přitom stále představuje potenciální bezpečnostní riziko, na tom se nic nezměnilo. Vrcholový management firem je také dříve pokládal za neefektivní způsob vynakládání prostředků (logicky: nákupy v menších objemech bez množstevních slev/síly vyjednávací pozice, výdaje za služby ve skutečnosti nepotřebné, opakované výdaje za totéž…). Teď jsou ale priority spíš jinde (agilita…) a stínové IT je určitě také efektivní, určitým způsobem.
Z pohledu dodavatelů IT je na tomto posunu zajímavé, že v reakci na to už prodejci IT zdaleka necílí pouze na příslušná firemní oddělení, ale snaží se oslovovat přímo jednotlivé další divize firmy. Tím se mění i celková dynamika trhu. Frances Karamouzis z Gartneru uvádí, že běžně může dojít k roztříštěnosti i u tak zásadních technologií, jako je umělá inteligence. Různá oddělení využívají různé platformy, firma pak třeba spolupracuje celkem s 5 dodavateli AI, víceméně konkurenty. V jednotlivých odděleních jsou („nezávisle“, na IT oddělení i na sobě navzájem) zaměstnáni specialisté na různé technologie, třeba i právě konkrétních dodavatelů.
Oddělení pracující s IT ve vlastní režii mají často výstupy, které lze kromě interního použití i prodávat nebo jinak nabízet dál. Poskytovatelé IT tak stále více konkurují i firmám, které primárně dělají něco jiného. Takže se vše zamotává, alespoň dle Gartneru. V roce 2024 mají už 4/5 specialistů na IT ve firmách pracovat ne pro oddělení IT, ale pro jiné jednotky/projekty. 25 % pracovních nabídek na LinkedIn, které vyžadují znalost Pythonu, se týká primárně něčeho jiného než IT. U data science nebo IT je tento podíl až 67 %. 80 % technologických produktů a služeb bude vytvořeno těmi, kdo sami nejsou odborníky na technologie.
Jak mají reagovat nakupující firmy? Samozřejmě se v této souvislosti objevují všemožné nové definice a deklarované modely (až buzzwordy), například „nenakupují se technologie, ale výsledky“. Fáze mají být asi následující: nejprve se pořizovaly produkty, pak služby nebo řešení – kombinace produktů a služeb. Ale nákup na základě „řešení“ má už také zase být překonán. Z pohledu firemního IT nebo podniku jako celku je totiž třeba pro zajištění cílů udělat třeba deset nákupních rozhodnutí současně; to je onen „nákup výsledků“. Přitom si ale, a to jsme stále u téže studie, různá oddělení nakupují IT stejně ve stále větší míře nezávisle. Vyřešení dilematu mezi centralizací a pružnější autonomií se tak stává pro vedení firem důležitým strategickým úkolem.
