Evropská komise (EK) pohrozila 23 zemím EU, že je může postavit před soud, protože se opozdily se zapracováním důležitých unijních pravidel o autorských právech do svých národních zákonů. Vyzvala je zároveň, aby toto zpoždění vysvětlily. Mezi uvedené země patří i Česká republika. Cílem směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu je zajistit rovné podmínky mezi kreativním odvětvím EU, jehož hodnota se pohybuje v řádu bilionů eur, a internetovými platformami jako Google a Facebook, uvedla agentura Reuters.
Směrnice byla přijata před dvěma lety. Komise skupině zemí zaslala dopisy s oficiální výzvou, což je první krok v řízení o nesplnění povinnosti, a vyzvala je, aby podaly vysvětlení. Lhůta pro přijetí pravidel vypršela 7. června. Kromě ČR jsou to Francie, Španělsko, Itálie, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Řecko, Finsko, Irsko, Litva, Lucembursko, Lotyšsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko a Slovensko.
Do českého právního prostředí má směrnici zavést novela autorského zákona, kterou dlouho připravovalo ministerstvo kultury. Má upravit prostředí jednotného digitálního trhu, zajistit ochranu a licencování autorských práv na internetu a spravedlivou odměnu pro autory a mimo jiné snížit zisky internetových platforem na úkor tvůrců obsahu, se kterým pracují. Vláda novelu schválila 23. června, do konce jejího volebního období však norma už zřejmě nestihne projít celým legislativním procesem.
Země teď mají dva měsíce na odpověď. Pokud ji nedodají, obdrží varování označované jako odůvodněné stanovisko. Dalším krokem je postoupení věci evropskému soudu v Lucembursku.
EK rovněž požádala 21 těchto zemí, bez Dánska a Švédska, aby vysvětlily, proč nedodržely lhůtu, do které měly do svých vnitrostátních právních předpisů zapracovat směrnici o televizních a rozhlasových programech na internetu. Tato lhůta vypršela rovněž 7. června.
Co je to, to „Autorské právo“?
Když už se něco takového připustí, tak to má být platné jen pro oblast nekomerčního užití ORIGINÁLŮ uměleckých artefaktů a to jen coby ochrana před falzifikací, s přínosem pro autora ve formě společenského ocenění.
Autorství vzniká přece buď z titulu PLACENÉ ZAKÁZKY, nebo z titulu VNITŘNÍ POTŘEBY TVOŘIT.
To první autorství je materiálně oceněno smlouvou autora se zadavatelem, takže autorův nárok na udělování licencí k dalším užitím jeho díla lze považovat za BEZPRACNÝ ZISK, což je vůči těm ostatním homo sapiens sapiens, nemorální. A vše nemorální má být důvodem k vyčlenění pachatele nemorálnosti z živočišného druhu, aby touto intelektuální infekcí nezpůsobil v lidské civilizaci rozvrat Bohem daných pravidel DESATERA, s následkem jejího zániku.
To druhé autorství je činěno pro ukojení autorovy touhy k vytvoření díla, které MŮŽE být ostatními homo sapiens sapiens v nějaké formě společensky oceněno, což samo o sobě je již autorovi odměnou, tedy výsadou které se dostane jen jemu. Zcela vyjímečná díla může společenství ocenit v náhradě nákladů autora na vytvoření díla, ale chtít více, to by bylo od autora rovněž nemorálností, s dopadem stejným jako v tom autorství prvním.
Tak o čem to autorství vlastně je? To se chce lidská civilizace opravdu dostat na scestí všeobecné modly kšeftu, vedoucího k jejímu zániku?
„Bůh nehraje v kostky“!… jak pravil Einstein a tedy se svým dílem, jímž je oživení hmoty a potažmo i člověka, s NIKÝM NEKŠEFTUJE. A má-li být údělem člověka „být k jeho obrazu“, musí, chce-li vůbec existovat, ten svůj úděl NAPLŇOVAT. Jinak ho přece Bůh k NIČEMU JINÉMU NEPOTŘEBUJE. No a co se stane s nepotřebnými věcmi?… Když jak známo – „jen prach jsi a v prach se obrátíš“…