Na slavném Caltechu přišli s technikou, která umožňuje zakódovat do jediného povrchu dva hologramy, aniž přitom dojde ke ztrátě rozlišení. Dosud se nepředpokládalo, že by něco takového bylo vůbec možné.
Nově sestavený povrch generuje různé obrazy v závislosti na tom, pod jakým úhlem na něj světlo dopadá – u klasických hologramů by přitom na příslušném úhlu záležet nemělo.
Vedoucí výzkumného týmu Andrei Faraon dokázal připravit z oxidu křemičitého a hliníku speciální povrch, z něhož vystupovaly desítky milionů miniaturních křemíkových sloupků o výšce kolem 100 nanometrů. V důsledku toho pak jednotlivé body/plošky mohou zastat roli dvou různých pixelů – pro světlo dopadající pod jedním úhlem jsou např. černé, pro jiný paprsek bílé. (Konkrétně byly dva různé hologramy prezentovány pro úhly 0 stupňů a 30 stupňů.)
Princip lze popsat jednoduše, nicméně samotný projekt byl prý velmi obtížný. Nejprve bylo třeba shromáždit celou knihovnu dat o tom, jak různé tvary odrážejí světlo v závislosti na úhlu dopadu, pak ladit konkrétní povrchy a také je složitě připravit. Technika by se mohla dobře uplatnit třeba v aplikacích rozšířené/virtuální reality, nicméně autoři připouštějí, že např. k nějakým brýlím, které by využívaly popsaný jev, je ještě dost daleko.
Nabízí se otázka, zda existuje nějaký důvod, proč by tímto způsobem nešlo kódovat i více než 2 hologramy pro ještě více různých úhlů dopadu? Podle autorů výzkumu spíše nikoliv. Nějaké důvody budou praktické/technické, obrazy lišící se pouze o 1 stupeň by prý nebyly dostatečně ostré a v praxi k ničemu. Možná ale existují i nějaká omezení fundamentálnější povahy.
Studie byla publikována ve Physical Review X.
