Existuje celá řada více či méně věrohodných výzkumů o tom, jak se celkové založení člověka i firemní kultura projevují v detailech, a to včetně obliby podstatných jmen.
V USA jsou populární především (často zkratkovité) výzkumy sledující odlišnost konzervativců a liberálů. Pomiňme teď, že v USA se těmto slovům rozumí poněkud jinak než u nás, i že politické sympatie a další osobnostní rysy spolu souvisejí poměrně komplikovaně. Zůstaňme ve druhé rovině, kdy konzervatismem míníme především preferenci stability, na druhé straně škály se nachází změna.
Výzkumníci z University of Kent dospěli k závěru, že (na obou březích Atlantiku, ba i ještě dále; výzkum byl proveden v USA, Polsku a Libanonu) se konzervativnost projevuje na relativní oblibě slovních druhů – konzervativci preferují podstatná jména. Zajímavé je už to, že podobnou věc lze odhalit i při analýze anglických textů, kde slovní druh závisí hlavně na umístění slova ve větě, je tedy hodně relativní. Získat výsledky zde tedy zřejmě muselo vyžadovat nejen prostě spočítat slova, ale provést i nějakou komplikovanější analýzu větných struktur. V češtině (a polštině z výzkumu) je tohle jednodušší. Nicméně i v angličtině můžeme vedle sebe (třeba – příklad zmiňovaný autory studie) postavit výrazy „he is an optimist“ a „he is optimistic“.
Psycholožka Aleksandra Cichocka z příslušné univerzity a její kolegové dokládají své výzkumy mj. i na projevech amerických prezidentů. Interpretuje to tak, že podstatné jméno působí stabilněji („věc“), naopak vlastnost je přechodná. Podstatná jména tak jasněji a jednoznačněji popisují realitu. V češtině zde navíc máme rozdíl mezi 1. a 7. pádem (je optimista – pořád, je optimistou – okamžitý stav), i když je otázka, nakolik jde o pravidlo z učebnic a nakolik se to takto běžně vnímá/rozlišuje.
V této souvislosti je zajímavé, jak by vyšly vědecké texty. Věda je z podstaty věci plná novinek a inovací, musí se vypořádat s mnoha nejednoznačnostmi, ale zase se zde požaduje maximálně přesná formulace, jasná a ověřitelná sdělení – v tomto smyslu je věda aktivitou konzervativní.
A jak na tom z hlediska konzervativnosti budou firmy, které mají inovace přímo v hlavním popisu práce? Jak by to dopadlo, kdybychom touto optikou analyzovali projevy šéfů Applu, Googlu, Microsoftu, IBM, Oracle či Facebooku? Jak by to dopadlo při analýze tiskových zpráv, eventuálně i jejich českých překladů, nebo dokonce nápověd k softwaru či manuálů? Nejde teď o to, v jaké míře si šéfové vůbec píší své keynote sami, ani o to, jak přesně vznikají manuály a jejich lokalizace. Výsledek, alespoň budeme-li brát vážně uvedený výzkum, prostě hovoří o firemní kultuře. Zde je IT opět ve dvojznačné pozici: inovace, důraz na design až módnost, na druhé straně potřeba jednoznačných popisů a funkčnosti.
Samozřejmě by nám šlo o relativní srovnání, mezi IT firmami je značný rozdíl v tom, na jakou část trhu cílí. Bude opravdu v textech o databázi Oracle relativně více podstatných jmen než v případě iPhonu? Bude totéž platit pro tiskové zprávy zavedené velké IT firmy ve srovnání se start-upem?
