Prakticky ze všech průzkumů vychází, že podniky využívají především hybridní cloud, eventuálně mají pro cloud hybridní strategii. Problém je, když se zodpovědných lidí zeptáte, jak by hybridní cloud definovali.
Jak upozorňuje Cynthia Harvey na InformationWeek, pod hybridní cloud se dá schovat skoro vše. Obvykle se tím myslí využívání veřejných a soukromých cloudů vedle sebe; v některých případech to navíc znamená schopnost aplikace přesouvat podle potřeby sem a tam (i třeba mezi cloudem a prostředím on premise) nebo dokonce obě prostředí jednotně využívat pro vyvažování výkonu. Což bylo i původně jedním z deklarovaných smyslů veřejného cloudu – uvažovalo se třeba, že většina podniků bude provozovat aplikace primárně ve vlastních cloudech soukromých (či on-premise) a veřejný cloud bude představovat zálohu pro vyrovnávání zátěže – třeba pro e-shop v nákupní špičce. Tento princip se ovšem zatím příliš neprosadil, je zde problém zajištění soudržnosti dat/prostředí, otázky latence, náklady na přesouvání dat apod.
Jindy se ovšem hybridním přístupem ke cloudu myslí pouze to, že cloud je nasazen vedle on-premise (to pak platí snad úplně pro všechny podniky). Hybridní strategie někdy znamená ve skutečnosti absenci strategie, jednotlivé služby se ad hoc nasazují různým způsobem u různých poskytovatelů. Dokonce to může mít i určité výhody – přístup, kdy se vybírá z nejlepších nabídek na trhu bez ohledu na to, co podnik už provozuje z minulosti, je pružný/agilní. Nevýhody takového chaosu jsou ovšem rovněž očividné, prostředí IT se pak stává příliš složité a náročné na správu (v úplném rozporu s deklarovanými cíli cloudu). Mít více služeb u jednoho poskytovatele pak také nabízí cenové úspory v podobě balíčků. Někdy je „hybridní přístup“ veden snahou vyhnout se závislosti na jediném dodavateli, ale řada analytiků zde upozorňuje, že náklady takového přístupu převažují obvykle nad výhodami.
Harvey dále uvádí, že pojmový mišmaš ještě zvyšuje i hybridnost aplikací; což zase může znamenat, že jsou postaveny na různých frameworcích/jazycích, mohou využívat jak cloud, tak i starší prostředí on-premise. Typicky se třeba na bázi cloudu nasazují nové prvky, respektive nadstavby zajišťující původně chybějící funkcionalitu.
A aby byl zmatek dokonalý, C. Harvey ani nezmiňuje, že hybridností se mnohdy myslí i různé režimy nasazení cloudu, tedy SaaS vs. IaaS vs. PaaS. Takže mluvit o hybridních cloudech bez dalšího upřesnění skoro postrádá smysl; není to jistě první ani poslední původně technický termín, který potkal podobný osud.
