V rámci našeho seriálu Aktuálně o startupech se v naprosté většině případů zabýváme tématy spojenými se samotným založením nové firmy, nebo alespoň potencionálně perspektivními oblastmi, které má smysl sledovat. Dnešní díl bude představovat výjimku, neboť namísto orientace na úspěšné založení a řízení firmy se dnes podíváme na zcela odlišný aspekt podnikání – odchod.
Uvědomit si, kdy je čas odejít, je nesmírně obtížné.
Myšlenka na konec jen málokterého zakladatele, či úspěšného podnikatele napadne v tu správnou chvílil. Přitom pro vytvoření úspěšného a dobře fungujícího podniku nestačí jen rozpoznat příležitost a tvrdě pracovat, ale také vědět, kdy takříkajíc „předat žezlo“ a firmu raději svěřit do rukou v mnoha ohledech zkušenějšího managementu. Naneštěstí se jedná o krok, který jen málokdo je ochoten podstoupit na základě své vlastní vůle a není do něj vmanipulován jinými, na jeho vůli obvykle zcela nezávislými, okolnostmi.
Odchod zakladatele z (úzkého) vedení firmy je přitom nezbytným krokem, kterým si podnik dříve nebo později stejně bude muset projít. Problém nastává tehdy, je-li odchod špatně načasován, tedy například v době těsně před valnou hromadou přinášející špatné zprávy, nebo po zahájení vyšetřování ze strany finančního úřadu. Rozhodující je také rychlost předání. V rámci zachování kontinuity vedení by ta rozhodně měla být velmi nízká a načasování dlouhodobě připravované, načasované a realizované v pokud možno co nejklidnějším období, Jen tak lze zajistit, že nedojte k nechtěnému „šoku,“ který by ve finále mohl firmě daleko víc uškodit, než pomoci.
Syndrom neomylného šéfa
Opačným problémem jsou situace, kdy „otec-zakladatel“ odmítá z vedení firmy odejít a ta je s ním tak čím dál tím víc propojena. To představuje problém především proto, že při úspěchu firmy začíná mít zakladatel pocit neomylnosti, spolu s čímž roste i rizikovost jeho jednání. Jen málokdo z nás je opravdu buď skutečně tak schopný v širokém spektru oblastí, nebo alespoň schopen velké míry sebereflexe, aby se poučil z vlastních chyb a skutečně byl tím co možná nejlepším vůdcem. A všechna čest těm, co to zvládají.
Dokonalou ukázkou tohoto případu je americká technologická společnost Apple, v současnosti nejhodnotnější technologická společnost světa. Fenomenální úspěch firmy byl a je bezesporu spojen s jejím spoluzakladatelem a (jak jinak) v současnosti i ředitelem Stevem Jobsem. Tomu se musí nechat, že je to především díky jeho vizionářství, talentu a organizačním schopnostem, že Apple dosáhl své dnešní pozice. Na druhou stranu, jak ukazuje i historie firmy, úspěch Applu je přímo spojen s účastí Steva Jobse na vedení podniku. Jinými slovy v době, kdy Jobs byl ve vedení, firmě se dařilo, naopak ve chvíli, kdy vedení opustil, s firmou to začalo jít z kopce.
Důkazem je právě historický vývoj Applu. Do roku 1985, tedy než byl Jobs donucen k odchodu, se firmě dařilo a prosadila se jako významná konkurence pro stále populárnější operační systém Windows. Po Jobsově odchodu ztratila firma jasnou koncepci, zaměřovala se každou chvíli na jiné produkty a postupně ztrácela svůj těžce získaný podíl. Rok 1997 se nese v jobsově triumfálním návratu, který ústí v produkci bezesporu legendárních zařízení, jako jsou multimediální přehrávače iPod a později i telefony iPhone. Otázkou ovšem zůstává, jak se bude firma vyvíjet ve chvíli, kdy Jobs z jejího vedení definitivně odejde. Exkurze do minulosti naznačuje, že to je právě Jobs, co táhne firmu kupředu. Jinými slovy bez něj by pravděpodobně Apple začal přicházet o svou těžce vybudovanou pozici a pravděpodobně by se i vrátil zpět k lehkému chaosu, který se projevil i po jobsově odchodu v roce 1985.
Aktuálně o startupech je seriál, který pro vás od dubna 2010 každý čtvrtek připravujeme. Jeho cílem je informovat o aktuálním vývoji mezi jak domácími, tak i zahraničními startupy, mapovat vývoj vybraných společností a přinášet zprávy o aktuálních trendech.
Máte námět na zajímavé téma z oblasti této oblasti? Chcete se s námi podělit o zajímavé informace? Napište nám na redakce@itbiz.cz.
Jak vidno, silná provázanost mezi majitelem a firmou ve finále způsobí spíš víc škody, než užitku. Přesto se rozhodně nejedná o nic neobvyklého a pro spoustu podnikatelů je odchod z vlastního byznysu prakticky nepředstavitelný. Proč je tomu tak? Takoví podnikatelé jsou, částečně pravděpodobně oprávněně, přesvědčeni, že pouze oni znají všechny aspekty „své“ firmy, a tedy, že pouze oni jsou schopni firmu správně vést. Uvažujíce tímto způsobem pak často přehlíží své zjevné nedostatky, které se nejčastěji týkají oblastí, jako je řízení lidí, strategické plánování, nebo udržování dobrého jména značky a budování kontaktů.
Jak na to?
Rozhodnutí o odchodu z vybudované firmy je bezesporu jedním z nejtěžších v lidském životě, stejně jako rozpoznat správnou dobu, kdy je odchod potřeba zrealizovat. Člověk si ovšem musí uvědomit, že předání vedení je ve výsledku krokem správným směrem. Noví lidé přinesou nové myšlenky, které, když už nic jiného, změní vnitrofiremní prostředí a s největší pravděpodobností ovlivní některé postupy a procesy. O výhodách „profesionálního“ top managementu v podobě zkušeností s řízením a optimalizací zdrojů, či propagace a prodeje ani nemluvě.
Zajímavou variantou je podílení se na chodu firmy na nižší, než vrcholně-manažerské pozici. To je případ i Billa Gatese, spoluzakladatele a dlouholetého šéfa softwarového giganta Microsoft. Gates v roce 2000 oznámil svůj odchod z funkce ředitele, prakticky do roku 2008 ale působil na pozici hlavního firemního softwarového architekta. Na tomto přístupu přitom není vůbec nic špatného, tedy za předpokladu, že člověk má k výkonu nové funkce dostatečnou odbornost a kvalifikaci. Dá se říct, že se v podstatě jedná o ideální řešení, kdy jedinec zůstává v kontaktu se svým podnikem a má přehled o dění v něm, na druhou stranu jeho směřování ale určuje profesionální a zkušený management. Ne vždy lze ovšem tento postup realizovat.
